27

to, co se zdá pravou manželskou věrností;
přesvědčuje se, kterak klamati druh druha jest leckdy
hrou velmi vábnou. Ale nehne ani brvou;
nevkládá patosu tam, kde ho běh života nezná j béře lidi,
jak jsou, a "vesele se mu vandruje, v svém u~líčku
hřích dědičný", Tu jest Neruda ryzím, zralým
umělcem mužného a vykvašeného léta, docela
rozdílným od citlivůstkáře a lidumilného humoristy ze
začátečnických "Arabesek". I spočívá kouzlo kn'hy
v neobyčejně prudkém, nižádnou tendencí
nerušeném životním pocitu, ktetý tu jiskří a světélkuje;
v radostné a mužné lásce ke skutečnosti k
pozemskému víru, k lidské komedii -- v ryze estetickém
dojmu věčné a opojné hry.

Mocněji však nad jiné rysy oZýv~ se tu
básníkův silný a uvědomělý sensualism. Zivot,
skutečnos~ cestování jsou Nerudovi požitkem a rozkoší,
a jako pravý labužník vychutnává vše to pomalu
a zálibně, barvy a vzduch, krajinu a teplo, vlhkost
a víno, malebnost krojů a ženinu krásu. A tuto
především. Libuje si s chutí stárnoucího garsona
ve zralé, šťavnaté kyprosti dospělé dámy, Wavně
v jejím svůdném, rytmickém pohybu, ale
nepohrdá ani prvními projevy ženství slíčného
dospívajícího děvčátka; dívá se rád do temných a
nebezpečných hloubek východních zraků, ale ještě raději
ochutnává "zpikantnělou uvědomělost ženy Evropy".
Ovzduší této smyslnosti znamenitě postihuje
počátek čtrty "Thersites": "Jak krásné, blažeI).ě krásné
je Chio' Leží tu v safírovém okeánu, jako kytice
na ňadrech krásné ženštiny. Zelené sady, šťavnaté,
pernatými palmami vroubené vinohrady, fialové hory,
a na tom všem léhká mlha, jako když děvče oko
přimhuřuje a zpod dlouhých, vlhkých řas vychází