25

se domů přes ltalii, kdež nás spisovatel provede
Neapoli, Římem a Benátkami j na rychlo
občerstvíme se ještě v malé vinárně vídeňské. Skizzy
jsou zcela jasně ohraničeny proti Nerudově próse
cestopisné. Nejsme zdržováni či napínáni malebným
nebo poučným popisem zemí a měst, jeť z
krajinářského líčení pro tuto sbírku vybráno právě jen
tolik, kolik nezbytně náleží k postižení místní
barvy a hodnověrné nálady okamžiku. Cílem
básníkovým jest hlavně, v kvapně zachycené a úsečně
podané postavičce, kterou jediný, dějově obsažný
okamžik bleskovým světlem ozařuje a takměř
odhaluje, vystihnouti ducha místa, kde se s ni setkal,
někdy i karakter národa neb stavu, k němuž
figurka náleží.

Umělecká metoda ta byla novinkou toliko
v české literatuře. Ovládal ji již starý Vavřinec
Sterne ve své epochální "Cestě sentimentální", a
k dokonalosti ji přivedl Heine v "Cestovních
obrázcích'" kde však taková kresba postav byla pouze
jednou ze složek vedle krajinářského a
národopisného líčení, feuiI1etonistického vtipkování, literární
i politické polemiky. Umělecká kázeň Nerudova
osambtniIa v "Různých lidech" živel jediný, právě
tuto mžikovou kresbu
postav.
Ani zvláštního národopisného zájmu
neshledáváme; nejde! v první řadě o tuzemce, ačkoliv
poznáváme několik autentických kmenových typů,'
chtivou Maďarku, smyslnou dámu rumunskou,
mladistvé prudké' milence vlašské, benátského
gondoliera z Istrie, srbské děvčátko, půvabnou měštku
římskou. Ale většina "různých lidí'''' toť
mezinárodní zástup cestujících a cizinců, o které se na
levantské pouti takměř klopýtá - Neruda svých