23

mísil jízlivý sténot ubožáků. Poslední sociálně nade.
chnutá báseň Nerudova maluje kvetoucími barvami
svatební hostinu prostičkých venkovanů z Kanaán,
jíž účastní se sám lidový Spasitel, kde mění vodu ve
víno, pozvédá na zdar chudých svatebčanů okřín
k přípitku, přivádí království nebeské na zemi.

Kolík lidské i básnické opravdivosti, kolik
bolestného a statečného umění leží mezi těmi oběma
hodokvasy, jež dělí celý Nerudův vývoj I Další
osudy české poesie sociální jsou pak svobodným
pokračováním v tradici, od Jana Nerudy založené.