17

Hrdinným oddáním se do sudby, zbožným
podřízením se vůlí životního řádu, i když tento jest
podmíněn společenskou nespravedlívosti,
statečností v útlaku vrcholí Nerudova sociální poesie.
Básník a mudřec byli v Nerudovi přerostli reformního
kritika, společenského -žalobce. Že není to
ukvapený závěr z ojedinělého projevu, dokazují dvě
!>ásně, které'~Neruda nově zařadil r 1872 do
druhého vydání "Knih veršů, u alegorická "Legenda
o chudoběu a vroucí konfese "Vším jsem byl rádlu
Skladba první má ráz přímo didaktický. Otec Osud
vybral pro svou dceru Chudobu patero ženichů,
voiáka, obchodníka, kněze, rolníka a pariu, vesměs
mudrce toužící prospěti světu. Ale když před
soudem přísného tchána měli skládati účty z toho, jak
se jim dařilo v obětí Chudoby, vyznali všickní, že
byli .aklamáni a že nemohli provésti ze svých plánů
niaeho v neblahém spojení s osudnou tou ženou.
Pouze Paria stojí s povznesenou hlavou:

"Děkuji ti, pane, ženu za:'vz,nešenou!

Sotva se mne dotkla prostým svojím květem,
poznávám svět celý, nevšimnut jsa světem."

Co zde naznačeno hlubokomfslným jinotajem, to
s plnou' pravdivostí tryská v m-ravně udatné básni
časného mužství Nerudova "Vším jsem byl rád!U
Celou životní zkušenost dovedl básník
nezapomenutelně shrnouti do osmi slok, spiatých refrénem,
zpívaje o hrdé lásce k osudu tónem tak toužebně
vášnivým, že možno přímo mysliti na závratnou
"Píseň opojeníU ze "ZarathustryU kde
"nejohyzdnější člověkU volá k svému osudu: J e š t ě j e
dn o u I Vděčně a mužně přijímá zmužnělý Neruda
nyní od Sudby vše, co se mu kdy zdálo krutým

Studio o Janu N.rudoví. 2