12

aby mohl svou milenku uživiti, jest pouze jedním
motivem v složitém souboru vnitřních krisí
neblahého milence Annina j starý zápas cítu s hrdostí,
střízlivá nedůvěra k velké vášni, neuhasitelný pud
kruté sebepitvy otrávily Nerudovu lásku více než
bolestné uvědomění, že chudoba vyhošťuje jej ze
štěstí. Pronáší-li však Neruda svou krvavou výčitku,
činí to s pevnou a přísnou hrdostí pravého muže,
jenž nestojí ani o milost ani nedovede krásu lásky
porušiti pokořujícím kompromisem s trapným nu·
záctvím. V L. básni "Hřbitovního kvítí" ("Milosti
Můž-li slavík jemný mnohým krásnějšího slova
zapěti ?") touží tato krásná a čestná pýcha strofami
bez poesie a bez individuální bezprostřednosti, nyní
na samém konci cyklu "Anně" pěje již vr<,>ucněji,
napojena nejbolestnější zkušeností:

"Dalo nebe bratry, dalo lásku,

byl jsem spokojen tak s nebem;
však to milé nebe zapomnělo
zaopatřit bělejším mne chlebem.

Těžko jest s blahem loučiti se,
kde se vylučuji vlastním činem,
mnohem krutější však loučení se,
kde je vina na osudu líném.

Raděi bych však po ulicích

raděj kletby lásku na se
kopinežli bych snad u' sobectví podlém
lásku svoji v bídy blátě ztopil:'

Nerozuměl by dobře zvlášhú Nerudově erotice,
kdo by tuto báseň pokládal za pravý epilog
tragicky složitého poměru básníkova k Anně Holinové.
Neruda milenec v lásce tak skoupý na slova em-