1-

a za ten hřích, že žít a cítit chtí,
se vlastní krví bídně vykoupili.

Tvůj život pestrý byl a bohatý

a přemnohé jsi přežil utrpení,

a když si páni spánkem hověli,
budilo chudáka tě kuropění.

A. práce celé jaké ovoce?

Ze zaplatil sis místo vlastním v hrobě!
Kde jiným po radostech oddech dán,
tam po otroctví mír zakoupils sobě.

Nad hrobem strmí prostý, černý kříž

a čtoucím ochotně tvé praví
jménq--tak bude kříž ten sedm let tam
státpak bude také jméno zapomněno."

Pointa básně obsažena jest, tuším, ve sloce
předposlední a není než obměnou myšlenky,
naznačené již v VI. čísle "Hřbitovního kvítí" -
obsahem žití chuďasova jest zápas o hrob. Ale jakou
tragickou plnost pokořeného a odsouzeného lidství
dovedl Neruda nyní hutným a prostým slovem
zaklíti tam, kde dříve odtažitá duma se zajíkala,
marně hledajíc jasnou výraznost! Není bezvýznamno
ani, že nyní sociální motivace tvoří jen jakési
pozadí intimní tragedie citu co nejindiviálnějšího j
neníl pro básníka jiné cesty od povšechné reflekse
k teplému, zvroucnělému lyrismu.

Se stejným zjevem potkáváme se též v
Nerudově erotice, jejíž kusy jsou roztříštěny jednak
v cyklu "Anně", jednak v oddílu "Z divokých
lásekli, pokud do něho Neruda nepojal lyrické
klasobraní první své sbírky. Obžaloba nespravedlivého
sociálního řádu, jenž nedal básníkovi tolik chleba,