9

Do doby po vydání "Hřbitovního kvítí" spadá
Nerudovo úsilí o přesnou formulaci literárního
programu pro mladé pokolení, namnoze s polemickým
ostřím proti zástupcům starší vlastenecké školy.
Hledali-li bychom jednotné heslo, které by úsečně
vystihlo zásady, jež Neruda v "Obrazech života",
zvláště ve stati "Skodlivé směry" z r. 1859, s
mladistvou rozhodností odůvodňoval a hájil, sotva
bychom nalezli případnější než sociální re alism
s mravně opravnou tendencíj spisovatel nemá
pouze líčiti skutečnost a pravdu svého
společenského okolí I se všemi jejich mravními a třídními
rozpory, ale má otevřenou kritikou a přímými
reformními návrhy snažiti se o veřejnou jich nápravu j
poměry majetkové, krise mravnosti pohlavní a
zvláště manželské, nesrovnalosti ve vzdělání
zaměstnávejtež literáta, jehož pronikavé studium
postav se do služeb sociálního obrození. V Nerudově
podáni přizpůsoben jest tento program, odvozený
z myšlenek mladoněmeckých, téměř výlučně
potřebám realistického povídkáře líčícího život městský
a tvořícího takřka protiklad k typickému vyprávěči
vlastenecké romantiky, jenž volil látku buď
vesnickou neb historickou. Jak si představoval sociální
poesii, Neruda· určitě neformulovalj ale "Hřbitovní
kvítí" svými tendenčními kusy i chmurnými genry
veřejné patologie kryje se !Íplně s požadavky
doktrinářsky pokrokové stati "Skodlivé směry". Avšak
vlastní knihou Nerudovy sociální poesie jest teprve
jeho druhé dílo básnické.

Základní rys, jenž i v oblasti sociálních motivů
liší "Knihu veršů" velmi podstatně od
"Hřbitovního kvítí", jest bolestné teplo osobního prožití,
.které mlžným oparem zadržených slzí obestírá