tovaných znělek, tak třpytnou pró.>ou essayů básnick~
profily domácí i cizí. U něho se kritika stala v Čechách
po prvé slovesným uměním rázu význačně
individualistického; v tom ho následovala učenlivá žačka
Brandesova A než k a S c h u I z o v á.

Veliký přerod českého duševního života na rozhraní
osmdesátých a devadesátých let se dál ve jménu
kritiky; ovšem kritika literární tu šla ruku v ruce s
kritikou vědeckou, společenskou a politickou, zhusta jí
sloužíc. V lecčems pokračovali tito "realističtí"
kritikové ve snahách současné školy moravské, od níž
se však lišili novějším pojetím národnosti a spíše
protestantským než katolickým názorem náboženským.
Velký vůdce reformního směru Tom á š G. !ll
as ary k zdůrazňoval jako kritik mravně společenské
otázky v literatuře a hodnotil domácí i cizí díla podle
opravdovosti, s jakou je řeší nebo v rámci reality
typicky ztělesňují. Žiky jeho moralistně sociologické
mctody, často se záměry tendenčními, jsou vedle stroze
mravokárného primitivisty J o s e faL a i c h t e r a
a vedle zaníceného vykladače etických hodnot ve
výtvarnictví, hudbě a společenském životě, G
us t a va Jar o š e - Gam m y, oba předčasně zesnulí
soudci bolestí a vad v národním organismu Hub e r t
G o r d o n S cha u e r a Art u š D r t i I,
povoláním i slovesn)rm výrazem žurnalisté; mnoho
kritické inspirace s ostrým švihem polemickým obsahují
feuiIletony J. S. 1\1 ach a r o y y; mistr referátu
divadelního Ji n dři c h Vod á k zřídka kdy od
pozorn§ diagnosy a důmyslného šetření analytického
postoupil k jednotící syntése. Prudká vlna literárního
převratu vynesla také některé kritické žurnalisty,
jejichž význam byl hlavně propagační a výchovný:
temperamentní průkopník zprvu naturalism\.l., později