svého oboru v Čechách. S Durdíkem postupují
souběžně oba krasovědci, M i r o s I a v T y r š a ° t
akar Hostinský, ktcř'í se však literatury
dot)'kali jenom příležitostně. V zásadách a metodách
nebyla Durdíka příliš vzdálena ani úctyhodná skupina
literárních soudců, shromážděná kolem Vlčkovy revue
"Osvěta", kde se dokonal obrat družiny Májové k
národní literatuře a navázány byly zpřetrhané svazky
s myšlenkovými hodnotami vlastenecké romantiky.
Zvláště zde vynikli E I i š k a Krá s noh o r s k á
jako bystrá obránkyně národní tradice, Fe rdi na n d
S c h u I z jako solidní dějepisec slovesnosti a Fr a no'
tiš e k Z á k rej s jako vtipný odborník
divadelnický. Ale často pronikaly u této "národně kritické
školy", jež se s otevřeným hledím postavila proti
světoobčanskému umělectví básníků z "Lumíra",'
předsudky vlastenecké, mravní i estetické, zavádějící
i v otázce básnických látek ke zúžení obzoru.

Samostatné posily se dostalo tomuto směru z
Moravy, kde ze starší generace chystali pi'tdu kritickému
ruchu učený estetik K are I Š m í dek i rázovit),
zastance národní svébytnosti v písemnictví, v jazyku
i ve vědě Jan Ev. K o s i n a, a kde jadrn)T
badatel jazykový Fr a n tiš e k Bar t oš vytrvale
tl pozorňoval mládež na význam osobité slovesnosti
kmenové. V "Komenském", v "Hlídce literární"
a v "Literárních listech", později též v revrnch
pražských, vystupovali kritikové, kteří vedle ocenění
jazykového a soudu mravně náboženského
zdůrazňovali národní tradici a v důsledcích toho se
stavěli příkře proti básnickému kosmopolitismu,
upřílišenému západnictví, nelidovému umělectví, zvláště
u Jaroslava Vrchlického. Někteří, jako Hynek B
ah i č k a, Jan K o rec, Lev Š o I c. P a vel