turu, netajíc se svým odporem k staršímu,
romanticky epigonskému pokolení a hrdě se hlásíc ke
hitické inspiraci. Skupina Májová neměla pevných
krasovědných zásad a propracovaných kritických
metod: zdůrazňovala snahy národně osvětové,
bourala čínskou zeď předsudků a hájila stálý styk s
literaturami cizími, doporučovala studium společenského
života a veřejných otázek, ale při tomto veškerém
bohatstvi znalosti, myšlenek a podnětů podřizovala
literaturu národní výchově a kritiku pokrokovému
žurnalismu. Co Vít ě z s I a v H á I e k a G u s t a v
Pf leg e r Mor a v s k Ý napsali o divadle, ztráCÍ
se v je,jich tvorbč básnick(\ ale za to Jan N e rud a
se i zde jeví jako pravý vúdce. Vyslouživ si kritické
ostruhy v polemice s předsudnými zpátečníky, konal
celá desetiletí zpravodajský úkol nejen v literatuře,
ale i v divadle a výtvarnictví, doplňuje kritickou
pronikavost moud,rostí a srdečností a evropský rozhled
ne úchylným smyslem pro zdravé a silné češství;
památný jcst jeho rozvoj od kosmopolitismu k uměllÍ
uvědoměle národnímu.

Zde všude slouží kritika cilům nadřazeným; jakožto
obor samostatný a svéprávný ustavil ji v letech
sedmdesátých J o se f Dur d i k. Filosof Herbartova
směru a vyzna vaě krasovědy formalistické byl
přísnS'm dogmatikem, jenž od estetick)'ch pravidel
postupoval deduktivně k básnickým dílúm;
byldt'sledným objektivistou, který víru v obecnou
platnost kritických soudů opíral o ukázněný postup
a vážnou osobnost; byl znamenitým znalcem
dramatického i lyrického básnictví domácího a cizího,
mistrem v rozboru, virtuosem ve formě, šťastným
obohatitelem terminologie; jeho "Kritika" s programní
"Obranou kritiky" zůstane vždy úhelným kamenem