referenta, neb dokonce v rubrice.recensní prováděti nechutnou
a nedůstojnou politiku insertnÍ. Casopisy po výtce beletristické
chovají se ke kritice způsobem rů7.llým: v době tvoření se
škol a pronikání nových proudů zpravidla spolupracují svorně
kritikové s básniky, později poměr ochládá, a místo kritického
soudu doprovázívá básně a krásnou prósu přátelsky bezbarvé
referováni. Ale právě časopísy lohoto druhu měly často
významné místo v dějinách kritiky: romantický "Globe"
a protinaturalistický "Mercure de France" ve Francii, orgán
prvnich romantiků "Athenaeum" a revue mladého
naturalismu "Freie Bulme" v Německu, oba časopisy liberálních
realistů ruských "Oteěestvennyja zápiski" a "Sovremennik"
jsou proslulými doklady. Každá vážná revue pěstuje také
kritiku literární, ale obyčejn" zbavenou aktuální příchut:,
vedenou spíše akademicky a dbající jakéhosi odstupu; hlubší
karakteristiky spisovatelů a důkladnější rozbor teorií
kritických se hod; tam nejlépe. Pokusy o vytvoření velikých
kritických orgánů, které by podávaly soustavně rozbor
produkce celé a neobmezovaly se na jedinou skupinu
kritickou, opakovaly se opětovně, ale zdařily se dokonale jen
v oboru pisemnictví vědeckého; z nich uvedeny bud"le alespoú
londýnské "Athenaeum", berlínské "Das litcr:uische Echo"
a neapolská "Critica".

u8