Formy kritiky slovesné.

Metoda, jíž se literární kritik řídí při rozboru,
výkladu, ocenění a klasifikaci knih i spisovatelů,
lučuje postup jeho myšlenek, ale rozhoduje pouze
částečně o formě, jakou vyjádří své dojmy, poznatky
a soudy. Ta závisí ještě od jiných činitelů.

Někdy záleží kritikovi hlavně na tom, aby nedosti
zasvěceného čtenáře do knihy takřka uvedl, aby jej
věcně informoval, nepředpokládaje u něho valných
znalostí předběžných; pak seznamuje jej způsobem
pHmo didaktickým se spisem i s jeho auktorem;
podněcuje čtenářský zájem; sleduje téměř' cíle
lidovýchovné. Přiměřeným výrazem tohoto druhu
popularisační kritiky jest forma instruktivního referátu,
běžná zvláště v denních listech, kde podává se zhusta
i obsah posuzování knihy se stručnými poznámkami
O kritikově dojmu a o umělecké hodnotě díla. Kritika
vyššího slohu promíjí si však úkol sloužiti informaci
čtenářské a jednajíc o knihách má za to, že čtenář
je zná, rovněž při rozboru osobnosti některého auktora
spoléhá u svého obecenstva na průpravnou četbu jeho
děl; nacházejíc své poslání v sobě samé a nikoliv
v jakékoliv mis si podnětně vzdělávací, řídí se při
formě svých prací zřeteli vniti'ními.

Nejrozhodněji určuje výrazovou formu kritikovu
povaha jeho nadání; rozdíl mezi kritiky, kteří jsou

II8