fakty, vykládá dílo ze života spisovatelova a jeho
doby, a jež se ráda chápe postupu srovnávacího;
již zdc zdůrazllUje jakožto podstatu literární historie
životopisy velkých mužů, u nichž vše jest důležité
a symbolické; již zde jest mistrem velkorysé
podobizny. Při tom Carlyle nadobro zamítá stanovisko
ryze estetické, nemaje citu pro hodnoty rytmu a slohu,
nepronikaje ani k podstatě dramatu ani ke kouzlu
lyriky; literatura jest mu méně dílem obraznosti než
funkcí světového názoru; nevyhovuje-li spisovatel
Carlylovi zásadami náboženskými a mravními,
Carlyle jej bez výhrady zamítá, kdežto básníky, s nimiž
se názorově shoduje, nadšenč chválí a horlivě
doporoučí; i pronáší dramatickým a prorockým svým
způsobem spíše soudy o ceně osobnosti než o ceně děl.
Sotva kdo vša,k měl tak vysoké mínění o vznešeném
poslání spisovatelově a literatury jako právě Carlyle;
vyložil je v proslulých svých přednáškách "Hrdinové
a ctění hrdin v dějinách" (1841, překl. Fr. Vahalíka
1894), kde staví hrdinu básníka a spisovatele na roveň
proroku, knězi a králi; kdežto však každé době není
přáno býti vedenu knězem a prorokem, vraci se
hrdina básník a hrdina spisovatel ve všech časech.
Básníku a v moderní ochuzené době i jeho zástupci
spisovateli dána hloubka a síla vidění, jež umožňuje
jim intuičně postřehovati a vykládati božskou ideu,
jejímž symbolem a projevem jest viditelný svět;
básník a spisovatel jsou inspirovaní učitelé lidstva,
vykonávající vůli boží a vedoucí v době nevěry
člověčenstvo zpět k pravé skutečnosti; v dobách
hrdinských jsou dovršiteli věku, v epochách
malodušných jejich zkratkami a při tom přece vždy
upřímnější než doba sama. Typem básníka byli
Carlylovi Dante a Shakespeare, typem spisovatele

1°3