jsou jen umělými abstrakcemi, a i u umělc:ů, v nichž
i bystřejší pozorovatel-Iail, uhodne kmenovou
svéráznost (Čelakovský, Němcová, Neruda), jest
přenesnadno vymeziti, v čem spočívá originálnost jich
tvoření; ulpíváme tu na pouhých dohadech, na nichž
skutečné kritiky budovati nelze.

Vidouce nejistotu těchto tři zřetelů, tendenčního,
látkového a formálního, někteří kritikové poslední
doby - ve zřejmé souvislosti s moralistní kritikou
biologicky vývojovou - hledají měřítko národnosti
slovesných děl v stupni jejich síly k a r a k t e r
0t vor n é, t. j. tím větší cenu má kniha pro národ,
Clm mocněji prospívá jeho živ.otním hodnotám.
Básník dílem svým národa nezpodobuje, nýhrž jej
vychovává a obrozuje; netvoří z jeho uzavi'ené
minulosti, nýbrž pro jeho lepší budoucnost;
umělecky vede kc' karakternosti, hrdinství, velkodušnosti.
Toho dosahuje nikoliv tendenčním' horlením, nýbrž
tím, že vztyčuje kladné typy prosycené sice pravdou
skutečnosti, ale nesoucí ve své hrudi slib lepších
zítřků. Kritik tyto typy v básnických dílech hledá
a vykládá, zprostředkuje tak mezi básníkem, který

. velkou postavou podal "dramatisaci národní naději",
a mezi čtenářem, jenž má býti vychován pro plnění
naděje té.

Hlásíc se o podíl na výchově národní, kritika
zachovávala vždy tyto zásady a obdobně rozebírá vala
v záporné oblasti přísně typy, v nichž byly
sousti'eděny karakterní nectnosti, ohrožující zdárný vývoj
národních l:'iL V 30. a 40. letech XIX. věku pomáhala
slovesná kritika při osvobozování z mrtvé tísně
restaurační a usilovně konala tuto kulturně politickou
úlohu účtujíc s typem romantickým. Ten došel
v Anglii vyvrcholení v soLeckém a titanském
indivi
101