Moralistní kritik hlubšího založení jest si naopak
vědom, že básník spolupracuje na mravním vývoji
lidstva. jednak tím, že pravdivě odhaluje
neudržitelnost ustrnulých konvencí, jednak že tuší vyšší
formy etického života a zpodobuje je kladnými typy;
i v této příčině jeví se umění anticipaCí vývoje.
Odkrýti v básnickém díle toto úsilí, promysliti, co
básnili. napovídá, přibližovati pochl P ~ní čtenářů, tyto
mravně tvůrčí činy spisovatelovy - toť
nejvznešenější úkol moralistního kritika, který teprve jim se
staví do služeb života a nikoliv do područí
odumírajících před sudkův. Nikdy nestává se toto poslání
naléhavějším než v dobách mravní a náboženské
krise, pak přísluší moralistnímu kritikovi ukazovati
v dílech literatury krásné i ve spisech filosofických
k prvkům obrody etické a osvobozeni náboženského
a to často i ve výtvorech, jež na první pohled se zdají
útokem na vládnoucí mravní cítění společenské.
K činnosti té přihlásila se horlivě vážná kritika
západoevropská na sklonku XIX. věku, odhalujíc
v starší lyrice aDglické, v ruském románě a v
severském dramatě krásu nového idealismu a humanismu;
ve Francii utvořili P. Desjardins, O. Lourié, E. Rod,
G. Sarrazin, M. de Vogiié celou školu, jež hodnotně
přispěla k duchovnímu občerstvení své vlasti.

Zvláštním případem kritiky etické jest ryze moderní
způsob posuzování umění se stanoviska mor á 1 k Y
b i o I o -g i c k y v Ý voj o v é. Jsouc neodlučitclno
od ostatních životních podmínek společnesti, má
umění úkol povzbuzovati k životu a přispívati k
vytváření vyšších vývojových forem; umění, jež pod·
poruje životní vzestup, jest dobré, vznešené, krásné,
kdežto opovržení si zaslouží každé umění únadkové,
slabošské, churavé. Bedřich Nietzsche, je;~ vedle

94