Sprache und Weisheit der Inder" (1808); tu i onde
prokázal se geniálním psychologem duše národní.
Též jeho hlavní soustavné dílo" Geschichte der alten
und neueren Literatur" (ve Vídni 1815) vzniklo
z přednášek: s vysokých hledisek přehlíží tu Bedřich
Schlegel duševní vývoj národů, energicky kreslí
pozadí, jasně a přehledně seskupuje dle dob i generací
a duchaplně provádí protiklad klasicismu a
romantiky. Již v tomto díle, jakož i ve všem veřejném
snažení mužných let Bedřich Schlegel hlásá
náboženské a politické zásady evropské reakce.

Od dob bratří Schlegelů německý literární dějepis
rozvíjel se nejen bohatě i přesně organicky. Ji ř í
B o h umí r G e r v i n u s (1805~1871), mistr v
rozvržení látky i karakteristice, dal mu za 30. a 40. let
první ucelené dílo pragmatické, nesené přísným
soudem politického dolctrináře; H e ř man H e t tne r
(1821-1882), muž jemného uměleckého vkusu a
virtuos malby dobové, sloučil jej v "Dějinách
literatury XVIII. století" v 50. až 70. letech se srovnávaCÍ
historií kulturní. Nové dráhy razil pak Vil é m
Se her e r (1841~1886), odborník ve filologii, ale
při tom stejně šťastný v moderní kritice jako v
dějinách literárních. Sch~rer byl rozhodný vyznavač
novodobého positivismu a rád přenášel přírodovědecké
metody do nauk duchovních; moderní kultura
velkoměstská a pruský imperialismus byly mu duševním
domovem, zároveň však pokládal Goetha za úhelný
kámen vší německé vzdělanosti a metodicky vy.;házel
z filologie. Průkopnou novotou jeho bylo, že uvedl
studium moderního písemnictví na katedru, čině je
předmětem podobného filologického zkoumání, jaké
se dotud ohmezovalo na památky staroklasické neb
středověké, jeho studium tekstu i vzniku básnických

85