Kritika a literární dějepis.

Postup od-jednotlivého díla slovesného k osobnosti
jeho tvůrce a od ní dále k společnosti, k době, k ná- I
rodu, z nichž kniha a spisovatel vyrostli, nesleduje
ve svém rozboru toliko literární kritika, nýbrž ve svém
genetickém výkladu též dějepis literární.

Jaký jest vzájemný poměr těchto obou duševních
činností, těchto dvou slovesných druhů, které leží
na rozhraní vědy a umění?

Původně ubírali se literární kritik a literární
dějepisec každý svou cestou. Onomu ukazovala ji
dogmatická krasověda, tento přidržoval se postupu
filologického a bibliografického, podávaje popisy knih a
životopisy spisovatelů v sledu chronologickém, ale
bez pragmatické spojitosti; ani tehdy, když literární
dějepisec předesílal svým soupisům orientační
náčrtky kulturně historické a když občas provázel
obsahy děl jakousi censurou, nekřížila se dráha jeho
s cestami literárního kritika. Ale v téže době, kdy
se kritika odpoutala od krasovědy, aby se sblížila
s psychologií a vědami společenskými, prohloubil se
také naukový postup~iterárního dějepisu. Literární
dějepisec má vysledovati podmínky, které historický
vývoj přináší a na nichž závisí vznik slovesného díla;
podmínky ty spočívají jednak ve zvláštních
vlastnostech určitého národa, jednak v duševní povaze
příslušné doby - a proto dlužno každou knihu

77