chovu básnickému slohu, ani k jeho myšlenkovému světu, takže tvorba Máchova rozpadávala se v tříšt cizích motivů. Teprve, když byl Mácha prostudován v básnické i ideové své individuálnosti, jakož i v uměleckém a ideovém svém rozvoji, zjištěna jeho velikost a správně postiženo, ja~é místo v jeho růstu má dočasná, byť silná příklona k Byronovi. Studiem vlivů a závislosti slovesné napomáhá se řešení otázky po básnické púvodnosti, jež bývá někdy pokládán'a za ,kriterium hodnoty slovesného díla. Zde třeba opatrnosti velmi rozvážné. Zjistiti a odhaliti bezectný plagiát náleží arciť k důležitým, třebaže dosti primitivním úkolům kritikovým; vyšší a těžší povinností jest odlišiti epigony a napodobitele od skutečných duchů svérázných; nejnesnadnější však jest zjistiti tvůrčí umělecký čin, byla-li převzata látka, zachována-li tradiční forma, ano, přimkl.li se spisovatel k staršímu slovesnému dílu a to vědomě. Shakespeare, Racine, Moliěre jsou slavnými doklady, že genia naprosto nedělá látková vynalézavost, kterou ostatně některá období literárního vývoje výslovně zamitala; klasická období zpravidla jeví nechut k vytváření nových forem, ba lpějí úzkostlivě na tradičních druzích; velmi zhusta spisovatelé ven a Vf n originální, kteří ve formě i v látce žili ze svého a vzpírali se veškeré tradici, připravili se tímto radik~· lismem o možnost vytvořiti díla skutečně mistrovská: - právě to v čem laik a průměrný čtenář vídává záruku původnosti a tím snad i literární velikosti, závisí zcela od dobové konvence. Proto originalita, jež jest dobrou pomůckou při hodnocení, nesmí se naprosto považovati za sudidlo jediné. Brunetiěrovu požadavku, aby místo zevních podmínek vývoje literárního byly vyšetřovány podmínky