rární Ferdinand Brunetiere; německý filosof,a historik
myšlenkového vyvoje evropského Vilém Dilthey
vyjádřil nejpřesněji zásady této psychologie básnické;
myšlenky obou samostatně pojal a prohloubil vlašský
krasovědec Benedikt Croce - není dojista náhodou,
že se těchto tří myslitelll zhusta dovolává idealism
současny.

Pozorujeme-Ii vývoj literární tak, že pi·ihIížíme
především k jeho vnitřní zákonnosti, neujde nám
velmi těsná příčinná spojitost děl
sl oves n y ch; moc něj i než po měr y
s o c i á I ní, k u 1 tur n í a pol i t i c k é P
ůs o b í n a k n i h u o pět k n i h a, a s p i s
ov <\,t e I j c s t z a v á z á n ji n é m u s p i s o v
atel i mno h e m víc e než s v é m u pro·
s tře dí, s véd obě, s v é mu pl e m e ni;
na tomto poznatku tak samozřejmém a přece často
podceňovaném zakládá se sám princip všeho
vyvojesloví literárního. Taine naznačil tuto zásadu
teoreticky, byť zběžně, mluvě o t. zv. momentu jako
třetím součiniteli společenského dění a ukázal též, že
tento vliv knihy na knihu, spisovatele na spisovatele
se jeví nejen nápodobou a kopií, nybrž i přímou
reakcí, vyvěrající ze snahy po naprostém odlišení;
avšak v praksi Taine takměř nedbal těchto zřetelův.

Vliv takový možno zjišťovati mezi příslušníky téže
doby, nejsilněji v púsobení učitelově na slovesné žáky;
stejně důležito jest povšimnouti si, jak spisovatelé
a díla generace jedné zasáhli do vyvoje spisovatelů
a děl pokolení následujíciho, při čemž namnozc
proniká zákon reakce; sem patří však též vliv literatury
na literaturu, a tak přihlašuje se místo literárního
dějepisu národně ohraničeného metoda literatury
srovnávací. Děiiny naší poesie nemohou se vyhnouti

69