středí zpodobuje Thille, mistr barvitéHo a poněkud hlučného slohu, nevyrovnaně. Za to uniká mu odstín individuálnosti, podstata genia, tajemství tvůrčího procesu; čistota pozorováni rušena jest neústupností apriorních předpokladů, jež v skutečnosti a v dějinách hledají až násilně své potvrzení, což se zvláště projevilo, když Taine týmiž metodami na sklonku života přistoupil jako historik k líčení Francie předrev'oluční, revoluční a napoleonské, kterou vylíčil mohutně, přísně a zaujatě. Taine, duchovní vlldce positivistického směru a otec naturalismu ve Francii, měl v l. 1865-1890 veliký vliv, k němuž přispívala i jeho podivuhodná osobnost lidská, důsledná, pravdymilovná, moudrá a vznešená. Lit e r a tur a. Zásady kritiky sociologické vyloženy v uvedených dílech Tainových, kromě toho: Emil Hennequin, Vědecká kritika (1888, čes. překl. F. V. Krejčího 1897) a týž, Spisovatelé ve Francii zdomácnělí (1889, přek1. F. X. Šaldův 1896); M. Guyau, L'art au point de vue sociologique. Paříž 1895 a II. M. Posnett, Comparative literature. Londýn 1886. ° Tainovi kromě díla Lansonova (čes. vyd. str. 142 -146), Bruneticrova a Tillova: P. Bourget, Studie psychologie současné (1883, neúplný překlad Mauerův 1903); G. Monod, Les maitrcs de l'histoire. Paříž 1894; G. Barzelotti, I. Taine. Řím 1895 (fr. překlad Paříž 1900); V. Giraud, Essai sur Taine. PaHž 1901; Šaldova studie v "Rozhledech" 1893 a V. Kalinova v "Osvětě" 1894. V německé literatuře tři důležité studie teoretické: pro roztřídění literatury dlé generací: O. Lorenz, Die Generationenlehre und der Geschichtsunterricht. BerlÍl:l. 1891; pro seskupení dle kmenů a míst: A. Sauer, Literaturgeschichte a Volkskunde. Praha, 1907; a pro stránku kmenoslovnou: J. Nadler, Die Wissenschaftslehre der Literaturgeschichte v časopise "Euphorion" 1915; pak tři rozsáhlá dila, kde dťlsledně provedeno sociologické pojetí literatury: K. Lamprecht, Zur ji.ingsten deutschen Vergangenheit. Freiburk 1902; Fr. Kummer, Deutsche Literaturgeschichte des XIX. Jahrhunderts. Drážďany 1909; J. Nadler, Entwicklungsgeschichte der deutschen Stiiminc und Landschaften. Freiburk od r. 1915, posud nedokončeno.