vystupňováním tendencí ukrytých v plemenném, ná·
radním, třidním zástupu - porozuměti velkému muži
značí tedy tolik, jako vystihnouti veškeré hybné sily,
ovládající přislušný organism společenský.
Kolektivism byl doplřlOván v tomto období přirodovědeckým
názorem na společenské dění. Zprvu voleny z
přirodních věd pouze poučné a názorné obdoby pro výklad
historických jevů, později však přímo zaměněna
metoda historická za metodu přírodopisnou, a nauka
o společnosti pokládána za jakési odvětví biologie,
jednající o nejvyšším živočichu-člověku, o jeho
druzích a třídách, o fysiologických změnách a
zákonnosti jeho vývoje. Tímto postupem t. zv. organické
sociologie otupen byl smysl pro to, co na
individujest jedinečné, a naopak upřilišováno při jeho výkladu
vše, co zdálo se znakem druhovým, nehledíc ani
k tomu, že nadobro byl zneuznáván podstatný rozdíl
mezi říší přirodní a duchovní.

Silnou oporou těchto názorů mechanicko-evolučních
bylo hluboké přcsvědčení o důsledné zákonnosti
veškerého historického vývoje, z· ncjdúležitějších to
zásad novověké vědy vúbec. Každá vzdělanost, nebo
každá společnost národní - toť skupina, jejíž části
vázány jsou zákonem vzájemné souvislosti; vnil~ne-li
nový prvek do civiIisace neb společnosti, mění se
tyto části, ať slují filosofií či náboženstvím, litera·
turou či uniěním, politikou či mravností; historické
dění v každém národě a v každé době jest účinkem
trvalé sily společné lidem, jedné země, jednoho
plemene,jednoho století, která stále mění svédilo, měníc
okolnosti, v nichž působí.

V osobě svého zakladatele Hipolyta Taina pok._
sila se positivistická věda společenská proniknouti až
k této základní, prvotní, vůdčí vzpružině pohybu

53