mě tem s t u d i a k rit i k o v a, jež možno
pokládati za dovršeno, když se kritiku podahlo teple
a životně namalovati výstižnou podobiznu umělcovu,
a když jednotlivé dílo, z jehož výkladu a rozboru byl
vyšel, prokázalo se zrcadlem, odrážejícím tento
portrét. Dle filosofického pojetí jest životopisný kritik
individualistou, který v duchovních dějinách spatřuje
výsledek působeni velkých osobností; dále
přédpokládá jeho postup mocnou vlohu psychologickou,
vnikající všestranně do tajemství mnohých a různých
individualit; badavé toto nadání musí však provázeti
ještě umělecká schopnost nakresliti povahopisnou
podobiznu; kritický úkon hodnoceni a soudu ustupuje
tu nadobro psychologické a dějepisné činnosti, jež
vykládá. a vysvětluje.

Kritika životopisná spočívá ještě na jiných,
složitějších předpokladech, jich;. nelze nikterak pokládati
za pravdy nezvratně platné. Vychází z názoru, že
mezi umělcovým dílem a jeho lidskou osobnosti jest
naprostá shoda; že soukromý život spisovatelův se
obráží v jeho tvoření; že auktoři hlásají v literatuře
názory a zásady, jimiž se také prakticky řídí. Není
sporu, že u skutečně velkých umělcův, u Danta,
u Goetha, u Tolstého, nacházíme zpravidla podobný
soulad; avšak oč častěji setkáváme se s pravým
opakem, který již římský básník vystihl trefně veršem:

"Crede mihi: distant mores a carmine nostro!"
Kritika životopisná učí nás dívati se na dilo umělecké
a na jeho původce pokud možno bohatě a
mnohostranně; ale stanoviska, jež dle jejího návodu
zaujímáme, obohacují sice naše psychologické, kulturní a
historické vědomosti, leč nikterak nezvyšují našeho
požitku estetického. Rovněž nepřispívají nikterak
k ukáznění a zabezpečeni našeho soudu o hodnotě

44