dovodil by, že "Máj" nese rysy, karaktcrisujíd
mládež v 30 letech minulého století: pokolení vášnivé
a bouřlivé, nadané vzdorným duchem a prudkou
citovostí, jež za doby reakční žilo v poměrech tak
stísněných, že z politické, náboženské i společenské
úzkoprsosti svého okolí musilo prchati do vysněného
světa. Vyloženi takto, jsou hrdinové "Máje" živým
protestem proti násilně mrtvému klidu období
restauračního, mluvčími revoluce duševní, sledující za velltou
politickou a sociální revolucí francouzskou, synové
let, kdy vedle červnového povstání ve Francii
zadunělo pozdvižení polské, a kdy se hlásila nesměle
k životu "Mladá Čechie". Kritika, jež tímto způsobem
usuzuje ze slovesného díla na dohu a společnost,
z které se zrodilo, slove s o c i o log i c k o u.

Čtenář sčetlý a dokonce učený uvčdomí si asi, že
Vilém i Jarmila z romantické básně Máchovy
značně se podobají postavám z děl Byronových, a že
též zevní forma "Máje" stojí blízko t. zv.
lyrickoepickým skladbám Lordovým. Snad najde i na
nejednom místě lyrického líčení a filosofické dumy
Máchovy vzdálenější či bližší ozvuk romantického
básnictví německého. Možno, že neunikne jeho
pozornosti ani, kterak metafysické úvahy Vilémovy
o půlnoci v žaláři souvisí s myšlenkovými koncepcemi
idealistických filosofů po Kantovi z počátku XIX.
století. Odborně vzdělaný kritik pokusil by se až
k dosažitelné úplnosti o to, aby vytkl všecka díla
básnická i myslitelská, jež měla vliv na Máchův "Máj",
zařadil hy výtvor Máchliv do přesné dějinné
souvislosti dle formy i dle ideí, konaje tak I i t e r á r n ě
h i s to r i c k o u kritiku díla.

Tu ocitáme se, opustivše pouhé vnímání díla, již
v oblasti odborně učeného hadání o ni;m, i jest pl'i-