základních vztahů lidského srdce; shledává tu
závažné myšlenky hloubající o nejvýznamnějších
životních záhadách; nalézá, že básník to vše promítl dějem
napínavým a romantickým a zasadil do půvabného
rámce krajinného. Proto se mu dozpěv "Máje" líbL
Nebo naopak odvrací se od něho, ježto opěvuje city
zoufalství a melancholie, ježto svou soustrázeň věnuje
loupežníku a otcovrahu, ježto krásu přírodní hyzdí
příšerností popraviště. Toť stanovisko krasovědné;
jestliže se pravidla pokládají za něco hotového a
daného, kdežto básníkův výtvor za jejich praktické
užití, mluvíme o k r a s o v č d n é k r·i t i c e
dogmat i c k é.

Jinak nazírá na "Máj" a na jeho tragický závěr
ten, kdo zná i ostatní díla básrlíkova, kdo četl v jeho
denících a dopisech a zvláště kdo jest obeznámen
s Máchovým životopisem. Nachází v poutníku, který
mizí rychle před zhasnutím červánku za skalinou,
ano i v "strašném lesu pánu" Karla Hynka Máchu
a poznává v poměru Vilémově k Jarmile odlesk
vášnivě nešťastné lásky Máchovy k Loře Šomkové.
Vyěte pak z básně poetovo chmurné dětství, prudkost
a zklamání milostného citu, touhu po romantickém
osudu, napiatý zájem o náboženské a metafysické
otázky, hrůzu před smrtí, soucit se vším trpícím
tvorstvem, vážnou práci uvědomělého umělce.
Slovesné dílo stalo se takto čtenáři výrazem a znakem
svého tvůrce - tímto postupem dochází se ke kritice
ž i v o top i s n é.

Avšak ve výtvoru literárním možno nalézati ještě
více než pouhou osobnost spisovatelovu. Takřka
mimoděk a bez přemítání označujeme "Máj" jakožto
"báseň romantickou" a tím zařazujeme ji do okolí,
z něhož vznikla. Kdo by prohloubil tento soud,

12