odpovědnosti toho, co pronáší doktor Hilanus k
Vyběrači kosů: "krev tvé krve a myšlenka tvé myšlenky".
Satirické ostří scény se ohrad pr~tidoktoru Hilariovi,
jenž svým přízemním pragmatismem zhudlařil a zradil
mistra, za jehož dědice se vydával. K mistrovi,
osobnosti "chimérické a úctyhodné, kdyby nebyla mnoho
ublížila", se obrací tragika scény, neboť básník, přese
všecky výhrady, pociťuje vnitřní zpříznění 8 Poutníkem
k Absolutnu, jenž opakuje tvrdošíjně: "Národ
Chelčického musí bažiti po Nekonečném." Náleží do
politických a nikoliv literárních dějin, kterak politik Dyk
se sešel a opět rozešel s presidentem Osvoboditelem
a kolik při tom prožil vnitřních bole&ti. V dějináeh
české myšlenky setrvají oba - alespoň pro vrcholné
fáze svého vnitřního osudu - uprostřed všech
praganatistů a relativistů jako Poutníci k Absolutnu, a bylo
by velkou nespravedlivostí, kdybychom pochybovali
o upřímnosti slov, jimiž poutník Dyk r. 1918 oslovoval
a oslavoval zamyšleného poutníka Masaryka: ,,8
jediným živým živ byl národ celý; - nedojde, chápal,
Poutník nedojde-li."

Byla však politická skupina, kteráhovělá čím dále
tím více hledajícímu a zkoušejícímu mladému
intelektuálovi. Nejprve upozornilo na ni zvídavého
studentíka hrozné a nelidské pronásledóvání policií a justicí
za proslulého procesu s Omladinou; pak mu ji
přiblížilo důsledné a nekompromisní. stanovisko
protirakouské po zrušení Badeniových nařízení a za
krvavých pražských demonstrací prosincových; konečně ho
nadobro získala ústřední myšlenka státoprávní s
důsledným vytvořením české samostatnosti i s odvážnou
vyhlídkou na světové řešení "katastrofální". Tato
politická problematika, pospíchající nedočkavě k
uskutečnění, lišila se svou příkrou přímočarostí ode všech
pokusů dojíti smíření s germano6lským rakouským
mocnářstvím za cenU vydatných vzájemných ústupků.
O podobné pokusy usilovali jak Mladočeši, oddávající
se vždy ochotně kompromianímu aktivismu, tak
socialisté, zapřisáhlí odpůrci státního práva; pr(}tože odtud
domněle kynula posila pro českoněmeclc.é vyrovnání
a snad i prospěch sociálních požadavků, neskrblili ani

II