Mužíkově. Měl býti řešen a snad i dořešen v knize
"Chrám bosých", která uvázla jen v časopiseckých ukáz·
kách: podobně jako ve venkovské prosté svatyni Víta
Choráze u Zeyera se tu měli shromážditi povržení
bosáci, poveretti, a slyšeti toto vyznání křesťanství prole.
tářského:

"N e v pyšných knížatech a králích valných říší,
tvůj kořen života tkví v otrokově chýši,

ne hrdý velekněz, leč nu%ák duchem chudý
tě pochopiti smí, on, v jehož stálé trudy

% tvých zvěstí na hoře svit jako zoře vnik.

Ne v nitru tyrana, však ve všech vyděděných.
a v bídných tulácích a ženách po vržených.,
ve smrtném zoufání, kde vše se řítí v be%dno,
tvé jméno sypat květ a ronit bude hvě%dno,

a bude červánkem až v slední lidstva mžik."

Báseň "V Getsemanech", odkud jest vyňat tento citát,
naznačuje přibližně, oč Mužíkovi šlo: víra v konečný
triumf humanitní myšlenky Kristovy měla překonati
skepsi v podstatě ďábelskou o ceně oběti za lidstvo,
satanskou tuchu o věčnosti sociální nerovnosti, sociálního
bezpráví, válek, vražd a ukrutenství... jest to podobno
theodicei v "Hymně Lazarově", jako vůbec kniha
"Sfinx" působila na Mužíka nejsilněji. Zůstávaje ve
svých meditacích a hymnách výrazově epigonem, ne·
dospěv snad nikde k skutečné poesii filosofické, o niž
usiloval, nespokojil se přece s pouhým sentimentálním
genrem, jaký dostačoval většině jeho vrstevníků; za·
jímavý jeho pokus spojiti reflexí sociální a náboženskou
i se svým přízvukem novokřesťanským, nezaslouží
zapomenutí úplného.

O mnoho později jej obnovil Mužíkův krajan a mladší
druh v kontemplativní lyrice, Jan Roky ta, a to způsobem

64