sledná myšlenka politická, kteréžto výtky nelze zprostiti
ani tehdejší politiky z povolání. Ale "Hlasy v poušti"
měly, snad právě pro tyto hodnoty citové a pro svou
rozhorlenou výmluvnost, značný úspěch, a vynikající
mluvčí mladšího reformistického pokolení, H. G. Schauer,
napsal: "Sbírkou přítomnou Vrchlický nejlépe ukázal, že
přese všechen svůj poetický kosmopolitismus jest náš,
ryze náš, že dovede cítit s národem a že dovede plnou
formou vysloviti, co na dně srdce nás všech denních
bojovníků leží." Uznalá ta slova přímo odzbrojují starší
i pozdější odpůrce Vrchlického.

Marně však hledáme v tomto početném a dosti
různotvárném protilumírovském táboře v Cechách i na
Moravě - před ustavením kritického realismu českého
s Masarykem v čele - hlubších ideí společenských i
politických. Casná - a při mládí Jar. Vrchlického
vlastně předčasná - reakce proti básnickému
kosmopolitismu Lumírovců na prahu 80. let postupuje dvěma
souběžnými proudy: na Moravě ji vedou filologové
z "Komenského", J. E. Kosina z Olomouce a Fr. Bartoš
z Brna; v Praze se soustředí kolem "Osvěty" za
náčelnictví EI. Krásnohorské a Ferd. Schulze i drabantství
Rud. Pokorného. Hlavní výtky znějí tu i onde stejně:
vedle neúčasti na politických zápasech národa vyčítají
se uměleckým kosmopolitům cizí látky a pohlavní ne·
vázanost v námětech, což se příčí národně i mravně
výchovné tendenci literatury, kterou svorně zastávají tito
vlastenečtí utilitáři, zdůrazňující vesměs obsah na úkor
formy. Jenom Fr. Bartoš a EI. Krásnohorská sáhli
poněkud hloub, jestliže moravský kritik-pedagog v zájmu
sociálního zdraví zamítal pesimismus svých básnických
odpůrců, a žádala-li obrněná poetka proti
kosmopolitické všeobecnosti "barvu lokální i časovou,
realistickou či historickou opravdovost"; k důslednému
požadavku národního realismu, připravovaného již Májovci,

58