Wagnera svorně Darwina, Pastenra a Edisona. Vedle
vznosných hymen na Práci, které se u něho opakují ve
všech dobách, dovedl oceniti také krušnou lopotu beze·
jmenných proletářů jako pravých dělníků civilisace a
spěchal, dívaje se na ně pozorně na břehu Vltavy,
"v hrubé práce ruchu tisknouti jim dlaně mozolité".

Pro tyto zásady moderního humanismu sociálního,
neopouštějící v ničem hranice liberalistického nazírání,
volíval v prvním desetiletí své tvorby doklady a sym·
boly hlavně z dálek časových i místních, a v této
honosné dekoraci z galerií a museí se ztrácela živá kon·
kretnost v úvahách příliš obecných. Ale od polovice let
80. se jeho Mus. stává civilnější, a knihou "Na domácí
půdě", která se později rozrostla ve sbírku "Má vlast",
počínajíc, houstnou, jistě také vlivem francouzských
básníků, u Vrchlického genry z města a venkova s po·
stavami chuďasů neb třídně uvědomělých proletáříl, tu
jen sentimentální, jindy však opravdově reflektující; za·
pomenutý svazek "Bodláčí z Parnassu", vzniklý těsně
před básníkovou čtyřicátkou, má význačné místo v této
sociální reflexi Vrchlického, zahrocené mnohdy proti
nasycenému a lhostejnému měšťanstvu, kde básník se
zamýšlí nad příčinami bídy, třídní nenávisti a sociálního
vzdoru.

I vytýkali Vrchlickému ne právem jeho kritičtí
odpůrci v různých obdobích, že prý je lhostejný k živým
otázkám doby; spíše měli pravdu, ukazovali·li, že jeho
přemítání o sociálních a politických problémech trpí
mnohoznačností a nedůsledností jako pouhý odlesk
nálady. Vymítati Vrchlického z českých básníků sociální
dumy a politického svědomí, brání prostě projevy tak
dokumentární, jako jest "Hymna Lazarova" z r. 1880
a o deset let mladší cyklus "Hlasů v poušti".

Knihu dějinných a civilisačních meditací "Sfinx",
důležitý to článek v řetěze svých "zlomků epopeje",
ne
54