k selství, od jeho druhů tak velebeného. Osobním
osudem uskutečnil s důsledností, nikoliv bez obětí pokus,
vyřaditi se z měšťanské třídy, kam náležel rodem i
původem, a také pohrdal životními hodnotami, pro
buržoasii typickými. Postavil proti ní, čistě romanticky,
ideál nezávislého umělce, stojícího se svou myšlenkou,
se svým snem, se svou tvorbou mimo společnost a
mnohdy přímo proti ní. Byl to ryzí ideál Lumírovců,
který dovedl realisovati právě jen sám Zeyer, muž bez
rodiny, bez občanského povolání, he~ společenských
aspirací a skoro bez potřeb, jenž mezi svými druhy si
jediné zasloužil práva, stavěti na vrchol kultury vedle
myslitele a umělce také světce.

V tom ve všem stál Zeyerův někdejší přítel a později
jemu nadobro odcizený Jaroslav Vrchlický na pólu
přímo opačném. Jeho ochotná družnost, k níž dospěl ze
samotářské plachosti svého mládí, nutila ho, aby se
zařazoval do měšťanské společnosti, kde žil; s vrozenou
přizpůsobivostí přijímal její vkus, její názory, její ve·
řejné starosti a neodvažoval se protestovati proti základ·
ním jejím zásadám. Učený básník a akademický hod·
nostář, obtížený veřejnými funkcemi a poctami, neváhal,
přes svůj umělecký temperament a bohémské sklony, vy·
stupovati v životních formách representanta mocné bur·
žoasie, a to nejednou v postojích, jimž se naučil od svého
životního vzoru, Victora Huga. Sotva se byl z jinošského
pesimismu vypracoval za účinné pomoci západních
mistrů, jižních zkušeností a jasných zážitků osobních
k optimistickému evolucionismu, projevujícímu se v dě·
jinách civilisace, pojal do své citově myšlenkové
koncepce, kterou mínil po hugovsku promítnouti cyklickými
"zlomky epopeje" s theodiceí v závěru, všecky názorové
prvky, drahé liberálnímu měšťanstvu stol. XIX.
Neunavně chvalořečil vývoj a pokrok; velebil francouzskou
revoluci a její hesla; zastával se rovnosti všech stavů i

•-

51