vědomý aktuální demokratismus není vybroušený sonet
sourodou formou, a že by se lépe hodil útvar chansóny,
ať deklamované, ať doprovázené melodií, nejlépe
pochodovou. Sládek to asi sám také cítil a postaral se po třech
letech o korektiv v"Českých písních", jež jsou namnoze
protějškem k "litřnímpísním" Čechovým, s kterými
příležitostně polemisují (tak báseň "Nejsme sami" jest
zřejmou odpovědí Čechově skladbě "Nevěřme nikomu").
A zde dospělo Sládkovo úsilí o zmonumentalisování
politické lyriky, stranou retoričnosti a deklamace,
nesporně svého vrcholu; stačí jen vzpomenout na velký a
skladný symbol "Kováře":

"Stůj pevně při práci a kuj a kuj,
kováři zasmušilý, lide můj!

Jen kuj! Ai slyšet kladivo tvé hřmít!
V tvou dílnu na sta let už nepaď svit,
ni na tvé rodné pláně,

jen ten, jenž z ocele ti srší 1) líc,

a v němž, jak buší pěst, duch nezří nic
než zbraně, zbraně, zbraně!"

A ještě v jiném než formálním smyslu přinášejí "České
písně" korektiv. V "Selských písních" zašel Sládek
poněkud daleko v tom, že jednostranně, stržen vděčností
motivu a. zpronevěřuje se vlastnímu přesvědčení,
označoval jenom sedláka za jádro národa. Nyní se rozpomíná
na dělníka a z hloubky zároveň humanity i křesťanské
zbožnosti píše vroucí a prostou "Modlitbu dělnickou",
která snad cize zaznívala atheisticky orientovaným
socialistům, ale daleko přetrvala projevy jenom aktuální
svou světlou a čistou krásou:

"Paprsk záře nesmrtelné
sešli v· naše sudby tmavé,

48