hněvně blysk', - přes meze všech plemen, zemí -
mozolné si dlaně stisk', - pořízené práce strojem, -
kladivem svým hrdě máv', - žádá jedním hrozným vojem
- lidské cti a lidských práv") vystřídává bezprávná
žena; po hlasu sociálního teroru se ozývá čisté
křesťanství; vedle deismu, povzneseného nad církevní útvary,
promlouvá také agnostická skepse, vedoucí k pasivitě
a k pozorování světa s pohrdavým úsměvem. Snaže se
v každém projevu, s výjimkou hlasu terorismu
imperialistického a socialistického, najíti přijatelné zrnko pravdy
a ujišťuje třídy potlačené svou důvěrou v jejich vítězství
(zvláště vřele a s důrazem se ujímá dělného lidu: "Vlast
bez vás vlastí není - a národa vše jmění .- má ve vás
původ, celé - po právu patří vám, - ne pouze podíl
skývy, - i květy z ducha nivy - i slwosty uměn skvělé
- a hvězdných vidin chrám.") odpovídá Sv. Čech všem
vlastně odkazem do utopie. Nový ráj obrozeného lidstva,
svět pacifismu a spolu národní i společenské harmonie
vidí však v budoucnosti nepříliš vzdálené a stále
opakuje, podávaje "svých veršů chudou kytku, připia.tou na
šíp míru," přesvědčení, že této obecné pohody a
jednoty možno dosíci bez boje, bez násilí, bez krvavých
obětí - národní sebeurčení je jeví v této perspektivě
jedním ze stupňů k vyššímu lidství. I neběží v těchto
umných řečnických monolozích, v nichž opět básník
ukazuje svou hladkou virtuositu, o drama myšlenky,
dialekticky zaostřené. Zde, bez ostřejšího pohledu do
sociálně politické reality, současnosti, horuje zanícený cit
pro obecné ideály. S umělcem odumírá současně myslitel
ve chvíli, kdy starce, zvolna usínajícího, ukolébává
"blahověst o rodném štěstí všech bratří".

Básnický a lidský růst druhého vůdčího Ruchovce,
Josefa V ..• §!Mka, nelze sledovati jen pod zorným úhlem
vztahu jeho poesie k otázkám veřejným. Zaměstnávají
llice důsledného demokrata a vytrvalého odpůrce
kaž
45