bou stejuě horlitele revoluce i snílky evoluce, stejně představitele starého řádu i bojovníky za novou spra· vedInost. Ve skladbě vůbec nejasné zůstává nejisto, zda si básník vůbec zoufá nad Evropou či jen nad dobou, která neuzrála ještě pro rozhodující obrat. Jedno však jest patrno v tomto díle, stojící na pomezí dvou vývojových etap Sv. Čecha. Od nynějška připouští básník sociální revoluci jen potud, pokud se nestaví jako nebezpečná překážka postupu národní myšlenky a pokud neužívá násilných krvavých prostředků. Z pěvce bouří živelných a sociálních se stává nyní básník konstruktivních prvků v životě společenském, a v souhlase s tím jednak u něho živly dynamické ustupují statické idyle, jednak prvek problémní diskuse mizí pod široce rozpřádanou složkou popisnou; také patrný obrat od přítomnosti k dějinám potvrzuje, že se básník dal na cesty konservativismu od vášnivých výbojů mladosti. Touha po sociálním míru mezi stavovskými a třídními údy národního tělesa doléhá i do historických skladeb "Zižka" a "Václav z Michalovic", z nichž však liberalistické pojetí reformační minulosti české vedle hlubší ideologie náboženské vyloučilo i patrnější problematiku společenskou. Oslava selské práce, blaženosti i moci na zděděné půdě, vlastně v rámci starých řádů a jako záruka národního zdraví zaznívá nejen z venkovských idyl "Ve stínu lípy", "Zpěvník Jana Buriana" a "Václav Zivsa", ale i z dějinné epopeje "Dagmar". A jako u ruských slavjanofilů se ukládá provedení tohoto programu, připravujícího příští Gastonových utopií, v "Zimní noci" a "Slavii" Slovanstvu, jak pevně věří Ivan a jak připouští i jeho nihilistický bratr, "že úkol velkolepý Slávu čeká v té za obnovu světa bitvě svaté". I politická lyrika Čechova ze sklonku let osmdesátých, z níž zpravidla bývají slýchány tóny boje obranného, ale neústupného, jak za práva národní, tak za bu 37