bou stejuě horlitele revoluce i snílky evoluce, stejně
představitele starého řádu i bojovníky za novou spra·
vedInost. Ve skladbě vůbec nejasné zůstává nejisto, zda
si básník vůbec zoufá nad Evropou či jen nad dobou,
která neuzrála ještě pro rozhodující obrat.

Jedno však jest patrno v tomto díle, stojící na pomezí
dvou vývojových etap Sv. Čecha. Od nynějška připouští
básník sociální revoluci jen potud, pokud se nestaví
jako nebezpečná překážka postupu národní myšlenky a
pokud neužívá násilných krvavých prostředků. Z pěvce
bouří živelných a sociálních se stává nyní básník
konstruktivních prvků v životě společenském, a v souhlase
s tím jednak u něho živly dynamické ustupují statické
idyle, jednak prvek problémní diskuse mizí pod široce
rozpřádanou složkou popisnou; také patrný obrat od
přítomnosti k dějinám potvrzuje, že se básník dal na
cesty konservativismu od vášnivých výbojů mladosti.
Touha po sociálním míru mezi stavovskými a třídními
údy národního tělesa doléhá i do historických skladeb
"Zižka" a "Václav z Michalovic", z nichž však
liberalistické pojetí reformační minulosti české vedle hlubší
ideologie náboženské vyloučilo i patrnější problematiku
společenskou. Oslava selské práce, blaženosti i moci na
zděděné půdě, vlastně v rámci starých řádů a jako
záruka národního zdraví zaznívá nejen z venkovských
idyl "Ve stínu lípy", "Zpěvník Jana Buriana" a "Václav
Zivsa", ale i z dějinné epopeje "Dagmar". A jako u
ruských slavjanofilů se ukládá provedení tohoto programu,
připravujícího příští Gastonových utopií, v "Zimní noci"
a "Slavii" Slovanstvu, jak pevně věří Ivan a jak
připouští i jeho nihilistický bratr, "že úkol velkolepý Slávu
čeká v té za obnovu světa bitvě svaté".

I politická lyrika Čechova ze sklonku let
osmdesátých, z níž zpravidla bývají slýchány tóny boje
obranného, ale neústupného, jak za práva národní, tak za
bu
37