Teprve, čteme-li obě básně v těsné souvislosti,
pochopíme, jak Sv. Čech postoupil v pojetí otázky sociálně
dělnické nejenom nad většinu svých druhů, ale i nad
starší projevy vlastní. Dělnického proletáře, "muže
zmořeného svislé šíje ve hrubé kyt li, jež ho nuzně kryje",
pokorného vyvržence z darů a radostí života, povyšuje
nejprve za nového reka dějin v epopeji lidstva, o níž
duch světa pracuje a která se stane apotheosou Práce
- ale dělník sám "hrdina budoucnosti" neví posud o
svém novém důstojenství a skromně s čapkou v ruce
ustupuje s cesty pyšným držitelům moci. Brzy si však
básník uvědomuje - nikoliv suchým pochodem chladné
spekulace, nýbrž plodnou tuchou intuitivní - že pří.
chod této "jiné epopeje", tohoto "nového dramatu", ne·
nastane v mírném klidu pravidelné evoluce: "podzemní
hlas", který neodbytně doléhá k jeho předzvědnému
sluchu, jest poselstvím světové revoluce, ta vystřídá
v dohledné době dosavadní krvavé zápasy
imperialistických vladařů a států a ohrozí domněle pevný dosavadní
společenský řád:

"Jen ucho skloňte k půdě kolísavé,
jak výš se nese temný hluk a šum,
jak rachot v hlubinách se blíže valí
a vyplnění chystá teskným snům,

kdy společnosti krok se v bezdRo sveze,
zeď její slétne jako z karet dúm,

kdy ortel soudce, anathema kněze

i prosba pěvce hrůzou oněmí,

až prorve meze

ta děsná bouř, jež duní pod zemí."

I později se vrátil Sv. Čech několikráte k otázce děl·
nické, i později uvažoval básnicky nejednou o tom, zda
sociální změna, souvisící s třídním zápasem, bude
pro
28