sebevědomí přijímá za své, tvrdě s hrdostí, že skutečná
politická práva_plynou hlavně z pozemkového majetku a
z oběti krve prolité na jeho obranu; po prvé - na rozdíl
od Sv. Cecha, který vřazoval rolníka rovnoprávně s
jinými stavy do národní organisace - se tu ozývá
politická nota stavovsky a třídně agrární, jíž na samém
sklonku své básnické dráhy dává J. V. Sládek
rozezvučeti stranicky programně v hymně "Zelený prapor"
s rozhodným tvrzením: "Ai výmysl div kupí k divu H
a stroje drtí, mění svět, - přec každá ruka pro svou
skývu - pod jeho žerď se vrací zpět!" Alois Jirásek
(potomek téže třídy sociální jako Sládek, ale pro
poměry v horském kraji mnohem chudší) dovodil ve svých
románových letopisech, kterak tíha náboženského hnutí
českého i jeho zbrojné obrany spočívala na lidu selském,
a kterak drobní venkovští zemani smýšlením,
udatenstvím i mravností zahanbili staré rody panské; ukázal
zaníceně na příklad, jaký celému národu dali drobní
zemědělci svým bojem za práva zaručená starobylými
pergameny; naznačil přesvědčivou drobnomalbou, že i
v obrození probíhaly lidovými hlavami pod úzkými
lomenicemi chalup a statečků hlavní proudy národní myš.
lenky. Tomuto Jiráskovu názoru, jejž lze do jisté míry
odvoditi již z románových ještědských skladeb Kar.
Světlé, dostalo se potvrzení Terézou Novákovou, svým
uměleckým i životním východiskem rovněž se řadící
mezi Ruchovce: výrazné postavy východočeského lidu
z drobných rolníků i z venkovských proletářů, k nimž
se rodilá Pražka z inteligence, teprve v jejím mládí
neúplně počeštěné, dostala vlastně skrze zájem
národopisný, účastní se nejenom názory, nýbrž i osudy
namnoze tragicky velkého myšlenkového hnutí českého,
které tradiční hodnoty náboženské posléze přetváří na
statky občanského a národního pokroku.

13