Předmlu"a.

Z posledních organisačních plánů F. X. Šaldy na
sklonku života bylo vydati pospolitou prací literárních
historiků a kritiků sborník, jenž by ideograficky
postihl a vypsal ducha nové české poesie od let
probuzenských, a přihlédaje hlavně k politickým a společenským
otázkám, vylíčil, jak se v našem básnictví trvale pojila
myšlenka národní s ideou spravedlnosti sociální, a
kterak básníci stejně sloužili boji za sebeurčení a
samostatnost svého národa jako zápasu za demokracii a
humanitu všelidskou. Tento záměr Šaldův vzešel r. 1935
jednak z úsilí čeliti tendenčnímu dělení přítomného i
minulého písemnictví na literaturu pravice a levice,
jednak i z Šaldovy pozdní snahy vystopovati v českém
slovesném vývoji pokud možno všecky tradiční proudy,
jak tomu nasvědčuje též Šaldova studie ,,0 smyslu
literárních dějin českých", pronesená přednáškovou formou
z jara 1936 a pojatá nyní do jeho "Studií literárně
historických a kritických". F. X. Šalda rozdělil, s
objektivností. u něho vzácnou, úlohy mezi odborné pracovníky
v různých úsecích našich slovesných dějin, urgoval na
dodání příspěvků, ale přes to k vydání sborníku
nedošlo.

Mně připadlo vylíčení dobového oddílu za Ruchovců
a Lumírovců. Práci jsem napsal koncem r. 1935 a
odevzdal F. X. Šaldovi, jemuž se v ní zalíbilo. Když se

3