niny písně: "dahin! dahin!" Neprožila dávno
takovou rozkoš, jako teď, poslouchajíc
barevný spád kvetoucích veršů Puškinových.
Nevnímala jen, nýbrž sama tvořila s básníkem.
Mívala takové chvíle občas, když psala z plnosti
msplrace, unášena vzpomínkou neb
obrazností ... byl to poslední statek, který jí zbyl ze
života. A podivnou smyslovou asociací
proběhla jí tělem vzpomínka na jinou slast, když
se oddávala, zároveii dobývajíc; když přijímala,
rozdávajíc celou svou bytost žádoucímu milenci.
Toto rozohnění potrvalo v čivech jen okamžik,
ale jaký okamžik. Božena pocítila náhle
vděč
21