bojarskému, vášnivému? Hlupáček ten uslzelý
Gustav Pfleger, že si myslí, že lze v Praze napsat
nějakého Oněgina! Ale což jsem přišel z
Budějovic do Prahy proto, abych otravoval dobrou
duši, která má až nazbyt vlastní tíhy a
vlastního soužení?

V pokoji bylo již tma; kdesi z ulice padal
chabý odlesk ubohé lampy petrolejové; jenom
zřídka bylo pozorovat stíny Hdkých chodců
v této nevlídné končině. Václav Čeněk Bendl
nerozeznával ani tvM' ani obrysy těla své
zmlknuvší hostitelky. A tu zapomenul,
jakoby úmyslně, že před ním sedí zestaralá, váž-