vysvobodila jeho rukopis z dlouhého zajetí; ale
právě z tohoto nevinného špičkování mluvila
zároveň vděčnost i něha. Přítelkyně se
poloznalecky, poloroztržitě vyptávala po
technických otázkách překladu, o němž s Bendlem
často diskutovala. Byla by věděla ráda, zda
český překladatel má skutečně právo na tu

volnost v rýmech, kterou podle jejího mínění
předstíral v ruském originále a zda ty stálé
rytmické změny nejsou snad jen tlumočníkova
přílišná shovívavost k sobě samému, kterou
tak dobře u něho znala. "Víš, Fabiáne, ty si
v životě dovedeš prominouti ještě trochu více

12