26

barevné a vychovávaly umělce temnosvitu v malíře koloristu;
pokusy o to viděli jsme také v »K r k o n o š s k é P o U ti«,
která časově náleží sice asi za »K I á Š t e r S á z a v s k ý«, ale
v podstatných částech vznikla před • Val d i c e mi« i » V
eČ e r e mna Bez d ě z u. podle svědectví deníku z r. 1833.
Pokrok ten se děje směrem výše naznačeným: nejprve si Mácha
všímá růžových, žlutých a zlatých barev provázejících východ a
západ ~luneční; potom (snad ještě pod vlivem Byronovým) zabývá
se hodnotami a odstíny modři; posléze podává i ostatní části
spektra.! Vypouštěje veškeré doklady (počtem velmi č,etné) temna
a jasu, černě a běli, vypisuji ze jmenovaných cestopisných
novelmísta charakteristická pro Máchovo bohatší a zjemnělejší nazírání
barevné. V oblasti červené barvy a jejích odstínů pozoruhodnější
jsou doklady: »růžové červánky planuly nad západními horami
a rudě barvily tiché zdi« (Kl. Sáz.), >jediný, široký, temnorudý
pruh červenal se na západním nebi, a klášter i kostel strměly
v jeho záři plamennou (tamže), »temnomodrý stín střídal se s
rudožhavým světlem prvního slunce« (» Valdice«), »truchlivě ležel
rudý paprsek sotva vyšlého slunce na červených střechách
Kartauzu Valdického a nad celou rovinou vůkol nich« (» Vald ice. ),
»na nejvyšším temenu se bělal málo rozeznaný kostel na obzoru
rudého nebe co bílá skalina strmící na krvavém moři« (tam že)
a »v růžových červáncích plane země v objetí večerním jako
krásný, tichý obraz« (»Več. na Bezd.«). Ještě delikátnější jsou
kombinace modři i jiných barev: .za klášterem vzhůru po horách
táhly se temnomodré lesy, až tam, kde na temeně jejich
nejvyšším jednotlivé černé jedle strměly při obzoru růžového nebe.
(»Kl. Sáz<.), -lehké modravé sUny poletovaly nad temnými
lesy, a jen vrcholky hor ve mdlém růžovém lesku se skvěly,
hlubší a hlubší rozkládalo se ticho nad divokrásnou krajinou, a
slavná letní noc rozněcovala zponenáhlu své hvězdy po rozsáhlém
temněmodrém nebi < (tamže), -jasně již sem tam míhaly se hvězdy
po modrošerém nebi, a plačící paprsek jejich poletoval po dalekých
lesích« (tamže) a .bílé šaty dívek malou rakev nesoucích míhaly
se zelenými lučinami, a černé korouhvičky vály nad nimi co dvé
přeletujících havranů« (» Valdice. ).

Přirovnáme-li posléze - Máj« k těmto přechodným a
průpravným pokusům koloristickým, překvapí nás neobyčejný
pokrok, jejž Mácha učinil od r. 1833 do r. 1835 a 1836. Dávný
milovník temnoty a s ní kontrastující běli se nezapře, ale
epitheta bílý a bledý kvantitativně zatlačují označení tmy. Modř nyní
často shledáváme na Máchově paletě, ale vedle ní i červeň a
zcela nově zeleň; místo kontrastů SVětelných hromadí básník

1 Theoreticky pojednal u nás o těchto a příbuzných otázkách
podle hojné literatury odborné Otakar Fischer v článcích »Kontroversa
o vývoji lidského smyslu pro barvy« v .České mysli. 1908, r, IX. a
»Dialog o barvách. ve »Volných směrech- 1910, r. XIV.