24

poslední své metafysické tuchy vypěl velkolepě jednoduchou a
výraznou básní »N o c«, založenou na hluboce promyšleném
kontrastu ~temné noci - jasné nocie. A přece právě v tomto
přípravném období, vyvrcholeném lOK r k o n o š sk o u P ou t í«,
kdy se Mácha, kolísaje mezi rozličnými básnickými vlivy, teprve
hledá, sesiluje se jednostrannost jeho barevného a světelného
názoru mocným vlivem cizím: jeť i zde žákem Byr o n o v Ý m.
Když byl překonal Byrona v podstatných věcech, přestal mu
podléhati i v oblasti optické; ~M áj« značí již statečný krok
k básnickému osamostatnění i po této stránce.

Lord Byron nebyl básník zvláštní barvitosti; přirovnáme-li
na př. jeho orient k východu Hugovu, ba i k Moorovu,
překvapuje nebohatost palety lordovy. Nejčastěji užívá kontrastu světla
a tmy, rád uvádí v protiklad barvu černou a bílou, při čemž
namnoze- hluboká modř zastupuje čerň a pak kontrastuje s bělí a
bledostí. Není to dojista nahodilé: Byron byl v životě i v
poesivášnivý milovník protikladfl vůbec. V jeho epických povídkách
stále stojí proti sobě temné, demonické mužství a hílá, zářivá
ženskost, schopná krajní oběti. Jeho mužské postavy jsou
konstruovány z temnoty vášní a z ,jasu hrdinství, z noci nenávisti
i pýchy a z bělostné touhy po vykoupení. Jeho děje zmítají se
mezi nočními tmami vězení a sněžnými vrcholky volných hor;
ale také modrým vlnám moří a jezer připadá podíl významný.
Shody s Máchou, u něhož však kontrast ten byl jinak motivován,
jsou překvapující, takže Mácha byl v období »Mnicha« a částečně
ještě při koncepci »Máje« byronistou nejen fantasií a náladou,
nýbrž i znakem.!

Velmi zhusta užívá Byron těch kontrastů pří líčení postav
ženských. - O Gulnaře v »Korsaru« dí (zp. ll., sl. 12): .that
form, with eye so da.rk, and cheek so fair, and auburn waves
of gemm'd and braided hair; with shape of fairy likeness - naked
foot, that shines li ke snom, and falls on earth as mute«, a na
jiném místě (zp. lIL, sl. 17): »And now he turn'd him to that
dark-eyed slave - - but varying oft the colour of her cheek
to deeper shades or paleness«. A o Medoře dí Byron v téže
básni (zp. III., sl. 20): »the long dark lashes fringed her lid s of
snom.« V "Giaourovi« (v předposledním odstavci) líčí Leilu .with
braided hair and bright black eye«; v .Parisině« (sl. 14) hrdinku
"or shade the ylance o'er which they rose, but round their orbs
of deepest blue the circling mhite dilated grew«; v .Hebrejských
melodiích« krásnou a nevinnou židovku »She walks in beauty,
like the night or cloudless climes and starry skies; and
althaťs best or dark and bright meet in her aspect and her eyes;

I Volím doklady pouze z těch děl Byronových, jejichž vliv na
Máchu je dokázán a tím doloženo, že je četl Jsou to básnické povídky
"Giaour«, "Korsarc, .Larac, »Parisina« a "Vězeň
ChilIon s k ý« i »H e b rej s k é melo d i ee.