21

Za hroby mám znovu mladost sníti? °
Aby znovu prchl její stín?

Ó, by mohl navždy hrob mne krýti! P
Věčné nic! v tvůj já se vrhnu klín .•

Není snad příliš odvážno tvrditi, že teprve v télo
reflexivní básni. nalezl Mácha přiléhavý výraz pro myšlenkové a ci~
tové' vzruchy a vzněty, které po několika rozbězích v
dokumentech intimních vysloveny byly • K r k o n o š s k o u p o u t íc.
Takovým hodnocením ovšem autobiografická novella Máchova
klesá na pouhou skizzu; dlužno však zároveň vyznati, že solva se
najde v českém básnictví náčrtek velkolepější.

IV.

Z rozličných údajův a pozorování našeho rozboru vysvítá
též, že vývojové místo »K r k o n o š s k é P o ut i« jest mezi
.M nic h e m« a »M áj e m«: naSVědčovaly tomu motivy, obrazy,
obraty stilistické. Zvlášť zajímavě však dokazuje to i důležitá
jedna stránka Máchova umění, posud málo oceněná, Máchova
schopnost postihovati a zpodobovati světlo a tmu, barvy a
odstíny, jmenovitě pak kontrasty barevné a světelné.

V prvním období činnosti, která přibližně končí» Mnichem«,
Mácha jest básníkem nočních krajin, temných, šerých, zamlžených
výjevův a hlavně prudkých protikladů černě a běli. Doklady
z -Mnicha. illustrujtež Máchovo barevné a světelné zření v této
době. Temnotu a její odstíny maluji v • Mnichu« verše »znovu
noc plášť rozstie černý« (v. 22), »jak by temnost kolem byla
čirá« (v. 58), .v kobce tiché černě obestřené« (v. 77), »leží
místo tiché bez jitra svUání« (v. 98), »čirá tma, jenž se v kol
hrobky vije; časem p;chnouc, v polu odekryje všecky hrůzy
místa tak pustého, časem vše zas do roucha hustého šerých
nocí sevře« (v. 109-1l3),>i stměla širou zem oblaků hustých
moc« (v. 214). Intensivně vidí Mácha v .Mnichu« i barvu bílou:
.zimní noci roucho kryje sněžné hory Helvecie; dolů horou, vzhůr
po hoře, všude bílo - sněžné moře - nade sněhy tváří bledou
zírá luna mlhott šedou« Cv. 9-14 a 29-34), >světlem bledým
lampy ozářená stojí rakev« (v. 131), >vybledlou jeho tvář
strašnější činila sinavá luny zář« (v. 175 a 176). Sloučením
obou pr03tředkú světelných dochází Mácha účinných kontrastů:
»nad ní lampa, v ni světlo nejasné, div že hoří - plápolá
i hasne; i zas doutná. (v. 106-108), »by se prodral slunce
blesk tam zlatlí, ozářiti chtěje krásnou mocí rakví Wno; v hrůzy
tyto'spiatý stane se jen pustou zase nocí. Cv. 127-130), a
nejkrásněji: »velebný Vyšehrad v paprsku Luny stál, od zdí od
sesutých i od skal kolmých stín stopil se hluboko v Vltavy
temný klín« (v. 168-170). I jsou celé skladbě ovládané ta-