20

s k o u p o u t í«. Mezi lyrickými básněmi Máchovými čteme
krásnou meditační skladbu »T ě Ž k o II Y sIn o s t« (.Buďte
zdrávy, vlasti modré hory!«), která obsahuje nejen tresť celé
lOK r k o n o šs k é P o u t i«, ale takřka její definitivní, zhuštěnou
a úsečnou stilisaci. 1 Navždy se básník loučí se svým domovem,
s modrými horami, s Vltavou, s dědinou uprostřed lesů: po
neveselém dětství vzešlo smutnější jinošství. Všecky nenaplněné
na.děje a oklamané illuse díivěřivého mládí se rozplynuly jako
pára. Šálily sny, šálila víra, Beznadějnou mysl pokoušejí se lidé
utišiti záhrobními nadějemi.

.Otři zraky!« veěken lid mi praví,
• Vidíš hroby? Mníš že mrtví spí

beze snů? - Ne! - Jiný svět je baví,
znovu oni jitro svoje sní!«

Leč tato útěcha naplňuje básníka spíše hrůzou; neníť
ničím jiným, než čím bylo strašné vidění kláštera s oživujícími
mnichy uprostřed Sněžky. Básník se děsí té možnosti záhrobní;
netouží po oživování ať v hmotě ať idei; nechce znovu
prociťovati celou tu soustavu klamů, stínů, illusí - raději volí v
zoufalém odhodlání úplné zničení. S úchvatnou plností myšlenky a
výrazu, se suggestivním spádem dramatickým, v prudké řadě
úsečných otázek a odpovědí vyjadřuje to poslední sloka ~T ě ž k
0myslnosti« :

.Tiší mrtví? - Ti že znovu žijí?  
Znovu žijí? - Vlastní vůlí svou? č
(:i nuceně žíly jejich bijí?

Proli vůli v nové sny zas jdou? -

1 :>T ě Ž k o mys I n o s te, jejíž původní rukopis (náležící
nepochybně ke skupině deníkových lístku z r. 1833) zachován v majetku
drutstva .Máje«, zařazena je ve vydání z r. 186'2 mezi .prvotiny«. Ale
hranice těchto prvotin jest velmi nejistá a libovolná; vedle básní
vskutku začátečnických shledáváme mezi nimi i výtvory tak vyspělé
jako jsou .~ r d ci mém uC, .N o c« nebo právě uvedená .T ě ž k
0mys I n o s t«. Než i kriteria vnější dokazují, že to nejsou .prvotiny«
v pravém smyslu slova a že sahají i za rok 1832, kdy .A bel ar d
a Heloiza« ve .Večerním vyražení« tištěny. Báseň .Hrobka
krá I u a k níž a t čes k Ý ch. nikterak nemohla vzniknouti před
r. 1833, kdy vyšel Herlošůvalmanach .Mefistofeles«, v němž
jak již uvedeno, Voborník nalezl zdroj vlasteneckého elegismu
Máchova. Elegiii »Na úmrtí českého básníka« vykládám si jako
projev nad smrtí Lindovou dne 10. února 1834, čemuž při veškeré
něurčitosti básně, plné ohlasů z RK, nasvědčují hlavně dvě místa: »bez
něho pust stojí Kliin chrám« a .nebudou nám více ústa jeho hlásati,
jak ... Jaroslav vítězný tatarskou potřel sílu.« Zda zmínky o
Krkonoších a o ~něžce v básních .Svatý Vojtěch« a .Na úmrtí
čes k é h o b á sní k a. jsou skutečné vzpomínky z .Krkonošské
pouti« či jen konvenční přízdoba poetická, nechcl rozhodovati. Z
uvedl'ných důvodů však snad vysvítá, že smíme .T ě ž k o mys I n o s t«,
třeba že zařazena mezi" prvotiny, klásti do 2. polovice r. 1833 nebo na
začátek r. 1834.