19

Ostatně náčrtek ten začíná po úvodní básni »Astralis e slovy
která mohla přímo působiti na Novalise, aby vidění sloučil s
cestovními zkušenostmi na horách. -Auf dem schmalen Fuszsteige
der ins Geblirg hinauflief, ging ein Pilgrim in tiefen Gedanken.
Mittag war vorbei. Ein starker Wind sauste durch die blaue
Luft, seine dumpfen, mannigfaltigen Stimmen verloren sich, wie
sie kamen. - - -- Er hatte nun das Gebiirg erreicht, wo
er das Ziel seiner Reise zu finden hoffte.< (Minor, Novalis
Schriften, VI. B., S. 218.) I jest zcela přirozeno, že Mácha
navázal na svou visi ze 14. ledna 1833, kterou pokládáme za
jádro celé práce, nejen skizzu .p o ut n í k« z deníku, nýbrž
i všecky dojmy z cesty po Krkonoších. Toto spájení částek tak
různorodých musíme klásti. do 2. polovice 1', 1833, ale ne příliš
hluboko do zimy, neboť pak bychom .Krkonošskou pouťe
tuze odtrhli od .Mnicha«, čemuž brání řada vnitřních
kriterií tulo snesených. Ježto rukopis »K r k o n o š s k é P o ut ie
se nedochoval, musíme se vzdáti pokusů o přesnější vročení;
nemůžemeť ani stanoviti, zda snad teprve vydavatel z. r. 1862
neměl úGasti na ucelení této práce. Hypothesu tu nesmíme apriori
odmítnouti, vždyť se nám ukázalo pravděpodobným, že spíše
jemu než Máchovi dlužno připočísti vřazení »K r k o n o š s k é
pouti. do cyklu .Obrazů ze života mého«.

Mácha sám patrně vycítil nedostatek jednoty »K r k
on o š s k é P o u t i«, v níž meditace a vise, erotický slesk a
filosofický sen, skulečná krajinomalba a romantická stilisace,
tucha záhro Lí a přelud y illusionismu, slesk nad ztrátou víry
a apotheosa zoufalství slřídají se v horečné směsici. Aby
odstranil tuto neucelenost, Mácha pokusil se dáti »K I' k o no š s k é
pouti. jednotící rámec úvodní básní, který celý příběh vkládá
do úst poutníku, vypravujícímu děvčatům i chlapcům při
přástkách, když byl přišel do venkovského stavení na nocleh. Ale
toto zarámování jest naprosto nevhodné. Mezi lidovou drobno",:
kresbou tohoto veršovaného výjevu (motiv vysvětluje Voborník
na uved. m.,str. 38; k tomu bych dodal, že v básni .Předlka<
Mácha rovněž umísťuje přástevnici do Krkonoš) a mezi
romantickými fantasiemi a náladami vypravování samého zeje úplná
propast ... a který poutník by prostým hochům a přástevnicím
vyprávěl o svých nejsubjektivnějších duševních stavech a
rozporech, které vůbec nemají epického jádra? Ostatně závěr
vypravování, jenž líčí konec poutníkův, ukazuje, že Mácha nepropracoval
a nedomyslil spojení »K I' k o n o š s k é P o u t i« s úV0dní
balladistickou skladbou.

Viděli jsme, klerak Mácha pokládal stilisaci svého
illusionistického stesku z .K r k o no š s k ép o u t ie .on s
rozlouženým srdcem vstoupil v svět. atd. za provisorní a proto ji ještě
jednou zpracoval jako báseň »V svět jsem. vstoupil, doufaje, že
dnové- atd. - a něco obdobného podnikl s celou
»Krkonoš
2*