16

srazl do dvou odstavcl't delší milostný příběh, o jehož začátku
mluví dopis č. XIV. a o konci dópis č. XV. Potom řadou obrazů
a řetězcem kontrastů., které vesměs krásně přiléhají ke krajinné
scenerii, předpovídá v odstavci lyricky velmi účinném svou
chmurnou budoucnost, svůj konec a své zapomenutí. I zde
můžeme. pozorovati rozběhy k dumě Vilémově v hláři (srv. na př.
verše v »M á j i«: .Budoucí čas?! Zítřejší den? I Co přes něj
·dál, pouhý to sen, či spaní beze snění (<< s větou tohoto
odstavce: .a sny moje pohynou ve věčném bezesném spaní«; také
slavná metafora z »Máje«: »takť jako zemřelých myšlenka
poslední« jest in nuce obsažena ve vzdechu poutníka,
přemýšlejícího o své smrti: "a poslední myšlenka má s lehkou mlhou se
rozloží nad vlastí mou.). Celý passus vyznívá třikráte
opakovaným pozdravem .dobrou noc«, jenž byl, jak známo, Máchovi
symbolickým projevem odevzdání se do moci zmaru a nicoty.!

Popisná partie následující za tímto odstavcem má připraviti
náladu pro mrákotné vidění noční kláštera uprostřed Sněžky, jež
vyplňuje druhou část "Krkonošské pouti.; s opravdovými
reminiecencemi cestovními z Krkonoš z r. 1833 mísí se tu běžné
Máchovy krajinářské motivy, jak je známe odjinud -
předpoklad, že poutník se dívá s hřebene vYEOkých hor daleko do
kraje, dává básníku vítanou možnost volného výběru krajinných
rysl't, které hoví jeho zálibám·i schopnostem pozorovatelským.
U pozorn'me tu alespoň na některé zvláště příznačné motivy,
uvádějíce parallely z dřívějších nebo pozdějších Máchových prací.

V souvislosti s líčením slunečního západu praví Mácha:
-a za horami protějšími vycházelo slunce světů jiných«; plnější

1 Jest pravděpodobno, že ve slovech .dobrou noc« Máchu
původně uchvátila jejich hudební melodie; teprve postupem času procítil
celou symbolickou plnost jejich významu, jejž pojal nejen náladově,
nýbrž i myšlenkově. V lyrice Máchově shledáváme tento postup
v užívání slov .dobrou noc«: v .Zastavenícku« (»Spi, ó, dívko
milovaná«) užito slov dvakráte v smyslu původním; v básni. Umírafící«
(.Krásně, slunce zlaté, ty zacháziš«) postoupil básník k účinné gradaci
tím, že nejprve »dobrou noc« dává lesům a hájům zapadající slunce,
pak se sluncem se umírající loučí posledním pozdravem -dobrou
noc. ; v tomto druhém praegnantním významu varioval Mácha slova
v celé básni »Dobrou noc, ó ldsko, zlatd číše !«, která tvoří .fimile«
»Marinky •. V .Mnichu« volá Mácha "dobrou noc« za paní Rónou
(elegický význam slova) i za marnou svou milostnou touhou
(prohloubení ideové). Z Máchovy prósy zaznívají ta slova jednou z
.Kldštera Sdzavského., pětkráte z .Krkonošské poutí. (vedle dokladů
právě uvedených patří sem poutníkovo oslovení allegorické postavy,
ukazující ke kř'íži, a poslední verš úvodní básně .Dobrou noc! a tichý
sen!!!«). Vyvrcholením jest román .Křivoklad«, který má motto
.6, krali! - Dobrou noc«; těmito slovy, uměle rozvedenými po celém
ději, nejen kat se stále obrací ke králi, nýbrž básník do nich chtěl
zamknouti celou tragiku zjevu Václavova. Zachoval nám o tom
častěji citovaný, ale posud bez náležité spojitosti pojímaný doklad
Sabina v Spisech K. H. Máchy sv. II., str. 482.