12

III.

Nepřihlížíme-li zatím k veršovanému vstupu, »K r k o no
šs k á P o u ť« začíná stručným, leč velmi praegnantním
líčením večera na Krkonoších pod Sněžkou; pod průhlednou maskou
poutníkovou poznáváme hned Máchil, jenž tu stilisuje své cestovní
zkušenosti 'ze srpna 1833.! Tyto cestovní reminiscence, podávané
s prudkostí náladových obrazů, proplétají pak pravidelně
meditace poutníkovy, tvořící vlastní obsah první části > K r k o no š s k é
p o u t i«. Jednotlivé meditace, přervané krajinářským líčením,
obrážejí Máchův duševní život z let 1832 a 1833, jak jej
známe i z jiných pramenů; sloučení těchto volných dum jest
velmi křehké a nahodilé.

První teskná úvaha mladého poutníka jest věnována
pustotě lysého temene horského; užito tu skoro doslovně zápisu
v deníku, umístěného mezi dojmy z Bezděze (těchto použifo pro
»Ve Č e r na Bez d ě z u«) a mezi veršovanou skizzou z Trosek
(opakována jako XIL číslo »Bá,ní bez nápisů a zlomků«).

Den ík

(Spisů sv. 11., sir. 315):

• Všecko, co živého, spěchá
odtud, a zde nepřebyde ani strom
ani bylina již více; též člověk
jediný tiskne se vždy dát a dále
v čistěj8í a jasnějši nebe blankyt,
a nenalézá zde leč tajemné
šustící mech a chladny, stltdený
sníh .•

Krkonošská pouť
(ib. sv. 1., str. 88):

»Pusto kolem, pták i zvřř míjí
kraj tento, ani strom ani kvřt
nevzejde tuto, jen člověk jediný
tiskne se t'ždy výš a výše v
čistější nebe blankyt a nenalézá
zde leč tajemné šustící mech ($
studený sníh.«

K této dumě básník připojil lyrickou episod ku s
motýlkem, odnášeným vichřicí z květných krajů do chladných pustin
horských, aby tam zahynul. Buď zde Mácha vykořistil skutečných
reminiscencí slovních, nebo máme tu Máchovo volné a ideově
podložené zpracování motivu z Byronova .Giaura«. Kdežto však
v oddílu Byronovy básnické povídky, počínajícím verši »As
rising on its purple wing, the insect-queen of eastern spring«,
slouží modrokřídlý kašmírský motýl za symbol ženské krásy,

1 Mácha objevnje zde pro naši literaturu Krkonoše a jejich
poesii; ovšem. co podává, jest náladová stilisace, Jak mocně však
Máchovo básnické pojetí Krkonoš pusobilo i na duchy úplně rozdílné,
poznáváme v »Listech z denlku cestujídho studenta po Krkonošlch.,
jež z pozustalosti Edvarda Grégra r. 1908 vydal Zd. Tobolka.
Kapit.ola IX., nadepsaná »Labe a Sněžné jámy. a uvedená mottem
z »Dona J uana«, rozvádí v první své části divokou romantiku
krkonošskou a lyricky analysuje .myšlenky divoké zoufalosti,. kroužící ve
.víru všeobecného zničení •. R. 1848 zmocňují 'se tedy positivistického
přírodozpytce Edvarda Grégra pessimistické ideje Máchovy z r. 1833.
Tolik dlužno doplnili ke Kontrastu, jejž Jan Thon položil mezi
Krkonošemi Máchovými a Grégrovými v .Novině. r.. str. 508.