7

z Novalise do duše Máchovy vstoupil, jest vyložiti, jakým
způsobem se vybavil v oné noci lednové r. 1833.

Duševnl stav, jejž v citovaném zápisku Mácha líčí, je stav
stupňovaného vzrušení: intensita přemýšlení o básnickém díle
a o jeho děsivě tajemné idei, několikanoční nespavost, fysická
únava spojená s psychickým rozechvěním - to vše se sloučilo,
aby básníka uvedlo do zvýšeného napětí. Z psychologie jest
dostatečně známo, že taková nálada bývá ve stavil bdělém velmi
výhodnou a plodnou podmínkou tvůrčí činné obraznosti
básnické; když však tělový organismus podlehne únavě, rodí se za
dotčených podmínek sny, které jsou co nejtěsněji příbuzny
s výlvory fantasie básníkovy. Tento příklad jest u Máchy, jak
sám Mácha vylušil, mluvě o »jakési podivné moci básnické, jež
snem tímto vane.e Můžeme říci, že M<Í.chův sen, vybavený ve
slavu ješlě polobdělém, jest na samé hranici snění a básnického
tvoření.

Řada spojovacích členů slučuje obrazový i myšlenkový svět
J Mni ch a c, v němž se Mácha neklidně zmítal před usnutím,
a svěl náčrlku Novalisova, který se mu vynotil ze sna. Zde
i onde obraz kláštera, mnišského života; zde i onde ovzduší
hrobu a záhrobí, tajemství a metempsychosy. Když se ve snu
skizzy Novalisovy mění Máchovi ve velkolepý obraz, doplňujé je
jeho obraznost nejedním rysem, vlastním básni »M n i che a
částečně přijatým z literárnLch dojmů; sem náleží především horská
scenerie, která u Novalise byla napověděna do »Mnicha« a pak
vnikla patrně z Hyrona; líčení gotického kláštera s kostelem
(u Novalise bližší vylíčení vzhledu kláštera rovněž nepodáno)
přijal Mácha z kláštera Sáza-vského, jejž byl předtím vylíčil a iejž
znal z autopsie. Ostatně bylo psychologicky zcela přirozeno, že
čtenáři »Heinricha von Ofterdingene se při představě
kláštera vybavila architektura gotická. Sen MácMv užívá všech
rysů náčrtku Novalisova, jen moti vy kněžství svatého ohně a
kamene mudrců, které souvisí těsně s filosofií i komposicí
románu, vypuštěny. U Máchy vrací se starý mnich poučujíCl
o smrti a tajemství, u Máchy shledáváme klášter, kostel, hřbitov,
zahradu klášterní (tuto proměněnu v .rozkošnou kvetoucí
krajinu«); u Máchy slyšíme vzdálený zpěv mnichů· i hlasy mrtvých,
slovem všecky dějové obrysy přijaty jsou z Novalise. Slovo
obrysy není tu pouhým obrazem: krajinnou dekoraci horského
zákoutí i gotického kláštera, působivou malbu kontrastů světla a
temna, jemně vystiženou hru slunce, větru a deště - toto vše
dodala barevná obrazotvornost prvního českého básnického
krajináře, která ve snu pracovala podobně jako ve stavu bdělém.1

1 Převaha rysu malebných u Máchy nad živly myšlenkovými
a dějovými charakterisuje všecky jeho prósy i básně epické. V té
příčině shodujeme se s úsudkem Palackého, jenž dle deníkového zá-