6

stenci mnichovu před vstupem do kláštera, o níž takměř nikdo
neví (u Byrona řečeno na konci básně s pil.sobivou praegnancí:
»He pass'd-nor of his name and race hath left a token or a
trace«) postavil Mácha na roveň onoho bytí zastřeného
neproniknutelným tajemstvím, které leží před naším narozením, klášter
pak pojal jako obraz klausury přítomné, uvědomělé, leč opět jen
přechodné existence lidské. Motiv kláštera a mnicha proměnil se
takto Máchovi v důsledný a mohutný symbol metempsychosy,
kterou se mnoho zabýval a kterou sluší chápati jako onu
»strašnou jakousi ideu«, o níž se zmiňuje zápisek v deníku. Co
však v zlomkovitém >M n i ch u« jest sotva napověděno, rozvito
jest ve >S n u« ze 14. ledna 1833 velmi podrobně. Ale mezi
giaurovským motivem »Mnicha« a visionářským výjevém z
deníku shledáváme ještě jeden slovesný článek, jehož si Mácha
patrně ani sám neuvědomil.

V Tieckově zprávě o Novalisových plánech k druhému dílu
románu »Heinrich von Ofterdingen«, která jest otištěna
již v prvním vydání děl Novalisových z r. 1802 a pak ve všech
dalších edicích, pořízených Tieckem, čte se passus (Novalis
Schriften. Herausgegeben von J. Minor. Jena 1907, IV. 8., S.
240): »Sie (Cyane) schickt ihn (Heinrich von Ofterdingen) nach
einem entlegenen Kloster, dessen Monche als eine Art von
Geisterkolonie erscheinen, alles ist hier wie eine mystische, magische
Loge. Sie sind die Priester des heiligen Feuers in jungen
Gemliterno Er bOrt den fernen Gesang der Brlider; in der Kirche
selbst hat er eine Vision. Mit einem alten Monch spricht
Heinrich liher Tod und Magie, er hat Ahndungen vom Tode und
dem Stein der Weisen; er besucht den Klostergarten und den
Kirchhof.; V souvislosti s návštěvou hřbitova následuje krásný
hymnus > Lobt doch unsre stillen Feste,« jejž na oslavu
záhrobního života zpívají mrtví. Již tato souvislost musila zasvěceného
čtenáře Novalisova utvrditi ve výkladu tohoto místa románu
veskrze symbolického, že německý romantik tu obrazně ztělesnil
oblíbenou svou ideu metempsychosy. Výklad ten potvrzují
paralipomena, otištěná Minorem z berlínské pozil.stalosti Novalisovy
(na uv. m. str. 251-263), kde příslušný oddíl náčrtkil.v uveden
přímo heslem >Metempsychose«. Je známo z Máchova životopisu,
že Mácha náležel k zasvěceným čtenářil.m Novalise, hyv záhy
prostřednictvím přítele Fraňka naň dil.razně upozorněn. Pro r.
183arciť již nesmíme silného vlivu Novalisova a německých
romantiků předpokládati, neboť v této době Mácha jest již ovládán
polskými romantiky a hlavně Byronem. Ale motiv z Novalise
vstupuje do Máchova vědomí a do jeho básnické obrazotvornosti
neuvědoměle jako představa temná z pod prahu vědomí a to
v oblasti snu; při tomto psychologickém stavu· je lhostejno, jak
dlouho představa ta vil.bec v duši Máchově trvala a jalt dlouho
byla zabavena. Mnohem důležitější než zjistiti, kdy poprvé motiv