4

se s hor Krkonošských a domnívaje se, že Marinka již zde v
tichém odpočívá snu, odpočinul jsem též. atd. . Spojitost jest na
snadě: básníkz~Mlfr i n k y~< a hrdina ~K r k o no š s k é
P o u ti. konají cestu na Krkonoše; podle tohoto pojetí by celá
.• K r k o n o š s k á P o u ť. patřila jako samostatná vložka za slova:
• Třetí den jsem byl na hórách«.

První, kdo si povšiml jedné neshody, byl Jan Voborník
(Karel Hynek Mácha, v Praze 1907, str. 37 a 38). Upozorňuje
na oblíž'e chronologické slovy: ~Kdy si máme tu pouť mysliti,
není zcela určito. Dle str. 233 Spisů ll. v povídce »M a r i n k a~
bylo to v září r. 1833. Ale na, str. 241 mluví o jinochu
dvacetiletém, což by značilo r. 1830. Na téže straně mluví o pouti
.první«, snad ji tedy konal i na Krkonoše vícekrát? Hypothesy
Voborníkovy, že bychom měli snad .KrkonoŠskou pouť« klásti
do r. 1830, nelze však přijmouti; úzký vztah k ~M n i ch u«,
kterého Arbes (»Ku charakteristice Karla Hynka Máéhy« v .Roz·
hledech. VlIL, str. 9) přesně položil na rozhraní r. 1832 a 1833,
i k Máchovu deníku z r. 1833 i jeho korrespondenci z r; 1832
a 1833 zabraňuje, abychom • K r k o n o š s k o u p o u ť. řadili
před r. 1832.

Důležitější než tyto závady chronologické jsou některé
rozpory vnitřní. V .K r k o n o š s k é P o ut i. není ani zmínky
o chorém příteli, a též erotický obsah jest úplně jiný. Milenec
exaltované zasvěcenky smrti, Marinky, by se dojista nenazýval
»nemilovaným a nic nemilujícím,« a se slovy k Marince: »Ty
jediná, co mi rozumí. neshoduje se monolog z »Krkonošské
p o u t i.: »Oh, on ještě miloval tebe, než pozdě - pozdě, ty
již ztracena jsi byla pro něho; ty jsi vzešla jemu co hvězda
jitřní nad temné vlny myšlenek nynějších, a první paprsky
padaly opět v jeho temnou mrtvou noc; zlaté sny mladosti jeho
vrátily se: než myšlenka, že jediná hvězda, které lze bylo
osvítiti stezky pouti jeho světlem růžovým, není hvězdou jeho atd
...tato myšlenka řítila jej zpět v noc myšlenek předešlých.. To
vše shoduje se s Máchovou milostnou korrespondencí »Bolesla
vskékrásce« (cituji všude podle Vlčkova vydání, sv. II" str.
283-284), ale nikoliv s erotickým pásmem »M a r i n k y., kde
hlavním motivem jest láska, vzplanutí lásky k dívce zasvěcené
zmaru v posledních dnech jejího života, lásky, jež jest horoucně
opětována.

Připomeneme-li ještě, že »Krkonošská pouť« psána
jest objektivněji v osobě třetí, kdežto .M a r i n k a. i »V e č e r
na Bez d ě zu. v osobě první, doložili jsme snad dostatečně,
proč .Krkonošskou pouť« pojímáme jako samostatný celek,
pokládajíce připětí k .Obrazům ze života mého. za
nahodilou a blíže nezdůvodněnou novotu vydavatele z r. 1862.
Proto odmítáme i další závěry, které na př. Zdziechowski (Byron