I.

Vydání Máchových spisů z r. 1862 sloučilo pod
společným názvem »Obrazy ze života mého< tři drobnější
povídkovéčrty: .Večer na Bezdězu«, .Marinka« a
»Krkono š s k á P o u ť«; spojení toho přidrželi se pak všickni další
vydavatelé Máchovi. Mácha sám otiskl r. 1834 v .Květech
českých< pouze dvě z těchto novellistických skizz: »V e č e r na
Bezdězu., a .Marinku«, nazvav je rovněž »Obrazy ze
života mého«. Zda »Krkonošská pouť< skutečně
náležela do tohoto cyklu, či zda byla zařazena do něho teprve
vydavatelem r. 1862, o tom dnes není nijakých zpráv. Některé
motivy z .Marinky« se ovšem v .Krkonošské pouti<
vracejí; dluLno však vyznati, že při shledávání těchto rysů
spojovacích nebylo věnováno dosti pozornosti rozdílům velmi
podstatným.

V druhém »dějství« »Marinkyc rozpřádá se mezi básníkem
a jeho Mignonou z Františku tento rozhovor:

,.Já jsem byl velmi smutný; ona zpozorovavši to, přestala
v hraní, tázajíc se mne, co mi schází?«

»»Zítra odcházím na dalekou pouť, abych prošel temné
doliny nebenosných hor; kdo ví, kdy se vrátím, a ty se
tážeš?«odpovídám jí.

»>Ty jdeš na dalekou pouť 1«« praví ona; »>na dalekou
pouť - a já - - Co tě tam vábí?«<

uDané slovo mě váže jíti k příteli nemocnému, který

mne tam u paty hor očekává.
<-
•• Kdy
půjdeš?«
»>Dříve, než slunce vyjde.«« Atd.

Výjev ten končí slovy: »Třetí den hyl jsem na horách«,
následující pak oddíl praví zcela určitě: .Kdo 6. září r.
183při sluBce západu byl na novoměstském svatém poli, bude se
pamatovati na mladého pocestného atd. To jsem byl já; vraceje

1*