dualism uměleckého ducha Flaubertova kolísajícího mezi romantikou
a realismem dovedl harmonický Keller pleklenouti. Byl vdbec ze
šťastných duchd uměleckých, ktelí si lehce a samozlejmě. v mistrovské
prak si leší problémy básnického tvolení. s nimiž jejich druhové
zápasí. svízelně plemítajíce a v těžkých pokusech uvažujíce; kterak
i v tom mu byl protinožcem jeho velký krajan a vrstevník Konrád
Ferdinand Meyer. rovněž mistr výpravné poesie 1

Proto KeUer ovládal tak bezpečnou a klasickou rukou všecky formy
epické prósy. ano s virtuositou kfísil k novému a plnému· rozkvětu
ony z nich. které se již mohly zdáti odumlelými. Ve vstupu i v závěru
jeho tvolení stojí dva veliké romány. ale každý z nich úplně odlišného
typu: mladistvý "Zelený ]indlich" vlastní zpověď a obžaloba.
dilokolenů co nejsubjektivnějších. poloromantická kronika růstu a vývoje
umělecké osobnosti. která se čistí a tlíbí láskou. bludem a zklamáním.
a stařecký "Martin Salander" diagnosa i soud nad pobloudilými
krajany. široká skladba nadosobních hodnot. realistický výtvor občana a
politického pedagoga. jenž plísně a trpce se rozchází se skutečností.
zradivší jeho mravní požadavky. Mezi "Zeleným Jindfichem" a
"Martinem Salandrem" dordstal své jedinečné velikosti "Shakespeare
novely". nebezpečný sok užšího a chladnějšího Francouze Prospera
Meriméa: byly-li oba cykly "Seldwylanů" spojeny pouze myšlenkově a
intonačně. dobral se v "Curyšských novelách" rámcovým
propracováním i jednoty formální. která pak ve svítivém "Epigramu" byla ještě
stupňována psychologicky i slohově. kddto současně v "Sedmi
legendách" vzniknuvších taklka episodicky. Keller obnovil a vybrousil
starý žánr, drobný šperk dokonalého tvaru i zálného lesku. Takto
vyčerpává osm svazkd výpravné prósy Kellerovy všecky možnosti epické
formy, ale všem vtiskl podivuhodný klenotník curyhký jedinečnou
známku své osobnosti tak výrazné. že na výbrusu každé hlati rázem
se pozná dílna umělcova.

A přece byl Gottfried Keller vším spíše než epickým specialistou.

Ani kdybychom neměli veršové žně Kellerova mládí. kdy slokou
neobyčejně sporou a hutnou, mocné obrazové sily a názornosti dovedl
spíše malebně než melodicky sevříti krajinnou velikost alpské
pfírody, panteistické tuchy svého světského náboženství. osamělý stesk
tvrdého srdce drsného milence. občanskou důvěru v silu republikánské
svobody. nemohli bychom pochybovati o hlubokém lyrickém nadání

201